Štycuje, co s tím?

Nejlepší metoda, jak koně odnaučit štycovat, je nedovolit, aby kůň štycovat začal. Zde je pár rad, jak na to:

1) U mladého, méně nadaného nebo dlouhodobě netrénovaného koně je nutné začínat skákat od malých křížků a v každé fázi výcviku setrvat tak dlouho, dokud kůň nebude dostatečně psychicky a hlavně fyzicky připravený na zvýšení překážky. Fyzická příprava by  měla být založena i na práci v terénu - např. klusání a cválání dlouhých úseků, cvalu do kopce i z kopce, skákání přírodních skoků a podobně.

2) Je třeba mít na paměti, že i když má kůň dostatečnou odrazovou sílu v zadních nohou, přední nohy potřebují na své posílení mnohem delší dobu. Jsou totiž namáhány při doskoku více, než zadní nohy při odrazu.

3) Nedoporučuje se, aby se jezdec začátečník učil skákat na koni začátečníkovi. Jezdcova nejistota, nestabilita a nedůslednost se zcela zákonitě mohou projevit štycováním koně.

4) A ani zkušený kůň donekonečna nevydrží začátečníkovu přílišnou zádrž nad skokem, padání zpět do sedla nebo křivé nájezdy. Proto by vždy měl na začínajícího jezdce dohlížet někdo zkušenější a pokud je to možné, na koně si posléze sednout a napravit ho.

5) Jestliže si kupujeme koně již se záměrem, že na něm budeme chtít skákat, měl by v tomto směru nezkažený a zároveň prokazovat určitý skokový talent. Například jako skokového koně si nepořídíme chladnokrevníka, i když i z něj se může stát dobrý parkurový kůň pro nižší soutěže.

Když už kůň štycovat začne, nezbývá nám, než se pokusit ho napravit.

Jednou za čas určitě štycne každý kůň: když mu nevyjde odskok, když poprvé vidí překážku o mnoho větší a barevnější, než je zvyklý, anebo když se prostě necítí ve své kůži. Pokud se včas podchytí a rozpozná příčina a pokud máme po ruce zkušeného trenéra, bývá náprava poměrně snadná - obvykle postačí snížit skok, nechat ho koně prohlédnout a seznamovat ho s co největším počtem podnětů.

U „notorických štycařů" je problém podstatně horší. I tady platí, že je třeba dobře rozpoznat příčinu a je dobré mít po ruce zkušeného jezdce a trenéra. Ve výcviku se ale ve většině případů musíme vrátit na začátek. Důležitá je především trpělivost, důslednost a časté odměňování, ale ne zase natolik časté, aby se kůň za každým skokem zastavil a čekal na odměnu... Jako pochvala stačí i pohlazení.

Zde je přehled nejčastějších důvodů štycování a rada, co s tím.

1) Kůň na to zkrátka nemá

Je obecně známo, že skokový sport hodně závisí na talentu koně. Skokového koně můžeme dobrým tréninkem podpořit a špatným tréninkem zcela odepsat - ztratí ochotu skákat nebo ho dokonce poznamenáme zdravotně.

Naopak kůň, který má geneticky dáno, že skočí maximálně 1 m, nemá cenu po něm žádat, aby skákal 1 a půl.. Pokud takového koně budeme nutit, aby skákal  výš, pravděpodobně mu skákání natolik znechutíme, že již nepřejde vůbec nic. V tomto případě se doporučuje vrátit se na začátek, skákat s koněm malé křížky a přírodní překážky, které ho budou bavit a na kterých získá ztracenou sebedůvěru.

2) Kůň byl příliš brzy nucen skákat moc vysoko

Každý krok v tréninku vyžaduje předchozí přípravu. Nic v jezdectví nejde skokem, ale po krůčcích. A čím jsou jednotlivé kroky jistější, tím kvalitnější a trvanlivější výkony bude kůň podávat. Postupný výcvik je důležitý jak pro psychickou stránku koně, tak pro fyzickou. Pokud budeme koně, který ještě neviděl bariéru, nutit hned skákat oxer, je zřejmé, že se mu to líbit nebude. Mladý, neježděný kůň anebo kůň po delší přestávce nemá dostatečně silnou kostru, šlachy a svaly, aby mohl hned snášet velkou zátěž, jakou skákání rozhodně je. Dostaví se namožení svalů, které vede k jejich zkrácení, a když se trénink nepřizpůsobí včas, může dojít až mikrotraumatům (poškozením) svalů a šlach, k jejich natržení a dokonce i ke zlomeninám kostí. Není divu, že kůň začne tenhle způsob tréninku odmítat, což se projeví zejména štycováním. Pokud takovýto kůň ještě nemá zničené šlachy, klouby ani páteř a nepotřebuje tudíž rehabilitační léčbu, pak platí totéž, co v prvním případě - vrátit se zpátky na začátek. Chce to notnou dávku trpělivosti a důslednosti, ale kůň vám ji rozhodně vrátí.

3) Koně skákání nebaví

Koně se ve volné přírodě s překážkami příliš nesetkávají a obvykle přes ně sami od sebe neskáčou. Skok pro ně není příliš přirozený pohyb - dokonce i pro krávu je přirozenější! Někteří koně zkrátka nejsou rození skokani a skákat nemají v krvi. Takového koně musíte na překážky navádět v tempu a skákat malé skoky, nejlépe přírodní. Může se stát, že kůň svoji nechuť překoná. Pokud ne, pak bude lepší popřemýšlet o jiné disciplíně.

4) Koně zkazil jezdec

Bohužel, naprostá většina koní začne štycovat přímou vinou svého jezdce. Některý kůň vydrží snášet jezdcovy křivdy déle, jiný je nestrpí ani u jediného skoku, ale nakonec se všichni sejdou na poli vyloučených.

Nejčastější chyby jsou:

a) Špatné nájezdy

Jezdec nenajíždí na střed skoku, kůň lépe vidí kraj skoku i kudy se dá objet a zvolí si snazší cestu.

Jezdec najíždí na překážku šikmo. Pokud se překážka nenajede kolmo, stává se tím širší, a tudíž těžší a pro koně náročnější. Je to patrné obzvlášť u šířkového skoku.

Kůň cválá příliš pomalu. Ze pomalého tempa se špatně skáče. O kolik dál skočíte s rozběhem, než bez rozběhu?

Kůň není vůbec podsazený. Odrazová síla koně spočívá v zadních nohách. Pokud má kůň váhu na předních nohách, jeho těžiště se posouvá příliš dopředu a odrazit se je náročnější.

Z nedostatečných nájezdů a špatného vedení koně plynou chyby jako přivedení koně pod skok, nebo naopak odskok o cvalový skok dřív.

b) Nestabilní sed

Při špatném, nestabilním sedu jezdec nemá dostatek rovnováhy, tím pádem se při odrazu přidrží otěží, čímž koni nedovolí zapracovat hřbetem. To koně vede ke škubání v hubě nad skokem.

Jezdec nejde s pohybem koně, tím zůstává za pohybem a svou vahou ztěžuje koni odskok.

Jezdec jde před pohybem - před skokem se překloní -  tak koni přenese těžiště příliš dopředu a ten pak musí zvedat mnohem větší váhu.

Jezdec koně přisedne - nad skokem ztratí balanc a dosedne do sedla, čímž poruší rovnováhu koně.

c) Špatný přístup k tréninku

Například skákání s koněm přímo proti slunci, zpravidla v podvečerních hodinách, kdy kůň překážku nevidí a nedokáže odhadnout správný odskok.

Skákání s neopohybovaným koněm opět může vést až k poranění šlach a kloubů.

Skákání se syrovým koněm, který ještě nezvládl alespoň základní drezurní prvky - kůň ještě nerozlišuje pomůcky jezdce a štycování může být způsobeno nepochopením pomůcek v dané situaci.

Na závěr

Nejosvědčenější rada při nápravě zkaženého koně - vraťte se na začátek, někdy i před skokový začátek jezdce i koně. Najděte si dobrého trenéra. A poslouchejte ho, vyplatí se to.

Autorka: Helena Enenkelová