Kůň Kinský - patří mezi české klenoty?

Seznamte se s plavákem...

Koně Kinských patří mezi české teplokrevníky a jejich poznávacím znamením je zlaté zbarvení a bílá hříva - koně tedy nazýváme jako isabely, plaváky či žluťáky, i když samozřejmě se můžeme setkat i s hnědáky a ryzáky. Koně jsou  příjemné povahy a jsou velmi všestranní, což je jistě dáno i značným podílem krve anglického plnokrevníka.

Koně Kinských vynikají v drezúře, parkuru, zápřahu i honu, a to již od roku 1832, kdy byl založen chov. Na jejich hřbetech můžete často spatřit i děti, kinští koně jsou totiž velice snadno jezditelní.

„Koně a jejich lidé"

Rodina Kinských, žijící na chlumeckém panství, chovala koně pro hospodářské a vojenské účely přímo z královského pověření. V průběhu let se stal hlavním sídlem Kinských zámek Karlova Koruna a zde také vyrůstal hrabě Oktavián Kinský (+ 1896), velký odborník a svědomitý chovatel - vždyť jen díky němu dnes máme k dispozici plemennou knihu koní Kinských. Založil hřebčín Ostrov, dnes Hřebčín Equus Kinsky, podílel se na rozvoji dostihového sportu v Čechách, roku 1836 zde uspořádal první organizovaný hon v anglickém stylu, roku 1843 první české dostihy a konečně roku 1847 vznikla za výrazného Oktaviánova přispění dlouhá a slavná tradice Velké pardubické.

Po jeho smrti zdědil chlumecké panství synovec Zdenko, velmi obratný jezdec. Za jeho působení dosáhl chov koní a hlavně dostihová stáj významných úspěchů, vždyť několik vítězů Velké pardubické, například Magyarád, Pohanka, Sláva nebo Nestor, pochází z chovu koní Kinských. Zvláště vítězství klisny Normy se stalo nebývale proslulým, jelikož otěže držela v rukou  první a poslední žena, která v tomto náročném a obtížném závodě dokázala zvítězit, Lata Brandisová.

Jak to bylo dál...

V období 2. světové války byli koně žádáni v německé armádě, což rodina Kinských, ani oddaní zaměstnanci stáje nechtěli připustit - a tak se s notnou dávkou diplomacie a častého riskování podařilo velké množství koní před využitím na frontě uchránit.

Po politicky rušném roce 1948 nastávají pro české plaváky smutné časy, bohužel hrozil i zánik tohoto ušlechtilého českého plemene! Postupně došlo ke změně vedení hřebčína nebo se koně se začali různě stěhovat po státních statcích i soukromých majitelích. Velká řada koní byla také prodána do zahraničí, zvláště Německa, Rakouska, Švýcarska, Anglie, Holandska a Belgie.

Na lepší časy svítá až koncem 60. let  zásluhou Státního statku Chlumec nad Cidlinou.

Hřebčín Equus Kinsky

A jak se mají koně Kinských dnes? Někteří mají stále své útočiště v Ostrově, kde si připadáte, jako kdyby se zastavil čas.. Každé ráno klisny se zvídavými hříbaty tráví na pastvě, a po poledni se role obrátí, klisny s hříbaty odpočívají v příjemném chládku stájí a pastva patří jen hřebcům a valachům.

Hřebčín je i místem konání zajímavých sportovních i kulturních akcí,  například velmi oblíbenou Slavností koní Kinských, která se těší velkému zájmu veřejnosti.

Jak je tomu dnes?

Dnes patří koně Kinských mezi úspěšné reprezentanty dostihového sportu a v rámci proslulých světových výstav se těší obdivu v takových městech jako je Hamburk či Berlín.

Velký dík za udržení a neustálé rozvíjení chovu patří manželům Petrovi a Libuši Půlpánovým, kteří se po roce 1991 stali majiteli chovného stáda koní z Ostrova. Celý svůj život koním zasvětil také hrabě Radslav Kinský, který bohužel loni  na podzim zemřel.

Neméně zajímavé jsou osudy plaváků i dnes, například hřebec Ondráš denně vybíhá na pastvu v dalekých Spojených státech amerických, v oblasti Kentucky, která je chovem koní a dostihy proslavena po celém světě. V Anglii v královské stáji je chována isabela Johanka Kinská, která byla věnována ke 100. narozeninám královně matce.

A budoucnost?

V nádherné krajině kerských lesů, na okraji malého městečka Hradišťko u Sadské vyrostl během několika posledních let nový jezdecký areál Equus Kinsky. V budoucnu by měl být právě zde soustředěn chov plemenných hřebců a koní k výcviku. Areál slouží také jako místo setkávání milovníků koní a jako centrum výchovy mladých jezdců.

Každý národ si hýčká svůj národní poklad, který je povinnen zachovat i pro budoucí generace. Díky obětavým lidem, kterým nebyl lhostejný osud českých koní, se můžeme i nadále kochat pohledem na naše zlaté, kulturní dědictví...

Autorka: Petra Hanáčková