Kategorie článků

Kůň a vzpínání patří jaksi neodmyslitelně k sobě. Vzpínající se kůň je symbolem bujnosti a síly, kterou v sobě tento přítel člověka má, ale je také symbolem nezkrotnosti. Tu můžeme ocenit a také oceňujeme u koní, jejichž stáda se volně prohánějí divočinou, nebo spíše proháněla, protože tato divočina už také patří většinou minulosti.

Slovo komunikace je ve světě koní skloňováno stále častěji. Chování koní se dostává do popředí a nabírá na důležitosti. Pokud chcete opravdu porozumět svému koni, měli byste znát řeč jeho těla. Ta totiž poodhalí to, co se ve skutečnosti děje pod kšticí vašeho krasavce. Začátečníkům tyto znalosti určitě pomohou hlavně k rozpoznání základních postojů. Ti bázlivější se mohou zbavit strachu z každého koňského pohybu. Nicméně, znalost projevů chování koní posune každého, kdo chce s koňmi žít, o krůček dál.

Pokud je kůň nervózní, je práce s ním daleko obtížnější a nepřináší takové výsledky, jaké očekáváme. Navíc stres a nadměrná nervozita má za následek často nejen psychické, ale i fyzické problémy koně.

Kůň je svým založením stádové zvíře, které díky své inteligenci tvoří v rámci stáda skupiny s poměrně složitými vztahy. Domestikace koně umožnila jeho soužití s člověkem, ale koňský stádový pud, který je výsledkem evoluce, stále přetrvává.

Caplování je jezdcem nevyžádané poklusávání koně krátkým a málo prostorným, jakoby trhaným klusem. Pozor, ačkoliv se to může zdát, nejedná se o zlozvyk ani neposlušnost, proto bychom koně neměli žádným způsobem trestat! Ostatně, trestání tento problém pouze zhoršuje.

Mnoho lidí podceňuje koňskou inteligenci, tím že věří, že koňské chování vychází pouze z vrozených instinktů. Můžeme považovat za ironické, že právě toto mylné chápání koně je důvodem mnoha nedorozumění, pocházejících ze strany lidí, ne koní.

V tomto článku nechci podávat nějaké přesné návody, jak zbavit vašeho koně tohoto zlozvyku. Mým úmyslem je přimět vás, jako majitele nebo ošetřovatele zvířete, zamyslet se nad tím, že každé chování má své příčiny. Někdy jen ty příčiny nechceme, nebo neumíme najít a problém řešíme naprosto nesprávně.

Jak všichni jistě víme, koně řadíme mezi stádová zvířata. To znamená, že kolem sebe potřebují mít své druhy, a jsou tedy nuceni se mezi sebou nějak dorozumět. Už jen stádová hierarchie je důsledkem jakési interní komunikace. Každý kůň má ve stádě svoji pozici, ať už se jedná o matku s hříbětem, mladého koně, či vůdčího hřebce. Ten si v souboji vydobude svou pozici, a všichni členové ho jako svého vůdce respektují - má jako první přístup k vodě, ke žrádlu, avšak zároveň se musí snažit stádo ochránit před nebezpečím. Pojďme se tedy tomuto koňskému jazyku podívat na zoubek...

V životě může nastat situace, kdy náš kůň, ať už z jakéhokoliv důvodu, nemůže pobývat ve společnosti dalších koní. Jak se k němu v takové situaci zachovat? To záleží hlavně na tom, jak bude na odloučení stáda reagovat.