Epona, keltská bohyně na koni

Nedílnou součástí keltských mýtů, které v nás i dnes dokážou vyvolat ozvěnu těch dávných časů, jejichž pozůstatky můžeme stále ještě najít na místech keltských hradišť a obřadních míst, byli i bohové a bohyně.

Jedno z nejvýznamnějších míst v keltském pantheonu náleží bohyni Eponě, jejíž kult se zrodil v Galii, tedy na území dnešní Francie. ´Poznávacím znamením´ této bohyně je kůň, jak ostatně dokládá i její jméno. ´Epo´ je galské slovo pro koně, koncovka ´ona´ odkazuje na její božství. Epona tedy znamená v doslovném znění „koňská bohyně“.

V této souvislosti je nutné poznamenat, že keltský kult koně byl opravdu velmi starý. Už nejstarší Keltové někdy v polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem uctívali ´bílého koně´. Tento ´bílý kůň´ nepochybně symbolizoval Slunce. Bílý neboli sluneční kůň tak zosobňoval to, co bylo pro tehdejší lidi základem životem, tedy světlo a teplo Slunce, které svým putováním po obloze určovalo i běh jejich života.

Obr. Amulet keltské bohyně Epony

(Foto je od uživatelky Kachnit, které děkujeme!)

Zdá se, že kult bohyně Epony na tento prastarý kult v mnohém navazoval, i když, jak se domnívají badatelé, nebyl od něho přímo odvozen. Keltská bohyně  Epona je tak vždy zobrazována výhradně ve společnosti koní a to několika způsoby. Často jede na klisně, ať už obkročmo či sedící z boku. Bývá však i zobrazována mezi dvěma či více koňmi, zpravidla klisnami, které mohou kojit hříbata, v tomto případě symbolizuje Epona i kult mateřství. Zřídka je i zobrazena jedoucí na voze. Jejími božskými atributy jsou koňský postroj, uzda a jezdecký bič.

Epona byla uctívána nejen jako bohyně chovatelů koní, ale také jako bohyně hojnosti, rovněž byla považována za Velkou matku zemi.

Eponin kult převzali od Keltů i Římané. Latinská verze jejího jména je Eponae. O tom v jaké úctě měli Římané tuto bohyni, svědčí i to, že jí ve stáji zřizovali oltářík. Tam, kde Římané válčili, to znamená především v oblastech Rýna a Dunaje, uctívala tuto bohyni i římská vojenská jízda. Římští jezdci ji považovali za svoji ochránkyni a taky ochránkyni svých koní.

Eponin kult byl velmi rozšířený. To dokazují i četné nálezy stop jejího uctívání, ať už jde o nástěnné malby, sošky či votivní nápisy, které byly nalezeny například i v bulharském Plovdivu.

Snad mají tedy i dnes koně svoji mocnou ochránkyni, jako jí měli kdysi v Eponě, bohyni koní.

Autor: Karel Trčálek