Starověká válka koní

Na vrcholu se Skytové ocitají ve druhém století před naším letopočtem za vlády krále Skilura, jehož sídlem bylo opevněné město Neapolis poblíž dnešního krymského Simferopolu. Skytové prosluli jako vynikající válečníci, jejichž válečné umění jim umožnilo ovládat po několik století rozsáhlé území.

A jako u všech kočovných starověkých národů, hrál i v životě Skytů významnou úlohu kůň. To dokazují nálezy koňských koster ve Skytských hrobech. Kůň byl pro Skyty natolik důležitým pomocníkem, že byl i nedílnou pohřební výbavou zemřelých Skytů.

Nejdůležitější využití koně však bylo v samozřejmě v boji, který tehdy mezi sebou kočovné starověké národy nepřetržitě vedly, ať už o stáda nebo o území. Základem skytské armády byla jízda, vyzbrojená meči a luky. O kvalitě skytské jízdy určitě svědčí i to, že například byla schopna porážet jízdu proslulého perského krále Dareia I., který zaútočil na Skytii roku 512 před naším letopočtem.

Kupodivu však byli skytští koně spíše poníky. Jejich běžná kohoutková výška se pohybovala jen okolo sto čtyřiceti centimetrů. Pouze koně nejvýznamnější skytské šlechty byli o něco vyšší, jejich výška však nepřesáhla sto padesát centimetrů. Jen pro představu, kohoutková výška třeba takového huculského koně, který patří k menším plemenům, je sto čtyřicet čtyři centimetry. Ale například český teplokrevník má kohoutkovou výšku sto šedesát pět až sto sedmdesát pět centimetrů.

Skytové nejenže sami podnikali výpady, ale také museli čelit nepřetržitým útokům jiných kočovných národů. Na konci čtvrtého století se tak na scéně objevují Sarmati, kteří byli se Skyty jazykově příbuzní. A tento národ také kdysi neporazitelné Skyty přemohl.

Sarmati byli, jako všichni kočovníci, rovněž skvělí jezdci, kteří mohli v jezdeckém umění směle soupeřit se Skyty. Co však mluvilo v jejich prospěch, byli právě koně. Sarmatští koně byli totiž o něco vyšší a mohutnější než koně Skytů.

Sarmatští koně měřili v kohoutku sto padesát dva centimetrů, což dává více jak deseticentimetrový rozdíl v porovnání s běžně používanými skytskými koni. Díky tomu mohli Sarmati využívat v boji i těžkou jízdu, což je pochopitelně v boji velmi zvýhodňovalo.

Pod neustálým sarmatským tlakem začíná mocná a bohatá Skytie na počátku našeho letopočtu upadat, až si nakonec Sarmati Skytii podmaňují. Svoji nezpochybnitelnou roli v tomto ´integračním procesu´ nepochybně sehrála i ´výšková převaha´ sarmatských koní, i když tito koně byli vysocí jen něco málo přes sto padesát centimetrů.

Vedle třeba takového českého teplokrevníka by sarmatský kůň nevypadal samozřejmě nijak velkolepě. Ale český teplokrevník, to už je úplně jiná kapitola nejen lidských, ale také i koňských dějin.

Autor: Karel Trčálek