Kategorie článků

Buzkaši (nebo buzkači, buzkashi; z afghánského buz = koza a kašidant = tahat, sebrat) je tradiční afghánská hra, ale ačkoli se považuje za typickou jen pro tuto zemi, je to mylná informace. Buzkaši vzniklo na stepích střední Asie, a proto nesmíme opomenout ani kupříkladu Tadžikistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Kazachstán nebo Uzbekistán, přičemž v posledních třech zmíněných „stánech" je hra známá pod pojmy kok-boru (z tatarského slova kökbörü, skládajícího se z kök = šedý a börü = vlk) nebo ulak tartyš (Kyrgyzstán).

Pokud nahlédneme do nějaké koňské encyklopedie, či spíše do slovníku cizích slov, zjistíme že džigitovka znamená akrobatické cviky prováděné jezdcem na cválajícím koni. Název „džigitovka" pochází z kavkazského slova „džigit", neboli jezdec. Za její základ se považuje seskok a náskok na cválajícího koně, čím jezdec prokazuje velkou dávku odvahy, ohebnosti a také důvěry ve svého koně.

Pushball je výraz složen ze slov push a ball. Push je zde ve smyslu použití síly k tlačení, strkání nějaké věci, v tomto případě se konkrétně jedná o míč. Historie této hry sahá do dalekých dob. Nejstarší zmínky pocházejí již z dob Aztéků a Májů, kteří hráli podobnou hru  kamenným míčem. Strana, která prohrála, se obětovala bohům. Je také známo, že 400 let před Kristem se hrála stejná hra ve starověkém Říme při různých slavnostech.

Pólo patří mezi kolektivní jezdecké sporty. Na hřišti o rozměru 274 x 146 m hrají dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Hlavním úkolem je dostat pomocí pálky míček do branky protihráče. Zápas se dělí na úseky, tzv. čaky, které trvají 7 minut, mezi nimi nastávají krátké přestávky. Většinou se odehrají 4 úseky, ale může jich být až 8. Na kratších stranách jsou branky dlouhé 7,63m, u kterých jsou brankoví rozhodčí.