Gymkhana

Název je to hodně tajemný a podivuhodný, zvláště pak má-li se spojit s nějakým soutěžením, ve kterém účinkují koně. Když se řekne chodící kameny, zní to spíš jako hádanka, ale stačí navštívit nějakou koňskou show třeba ve Velké Británii a hned se setkáte s obecenstvem nadšeně aplaudujícím jezdci, který přeskakuje z jednoho kbelíku obráceného dnem vzhůru na druhý, vede přitom svého koně či ponyho, na kterého pak naskočí, aby na něm pelášil rovnou do cíle, neboť i tady vyhrává ten rychlejší.

Chodící kameny jsou z jedna mnoha disciplín gymkhany, jezdecké soutěže nebo spíše hry, která dokonale prověří hbitost a obratnost jezdce a se kterou je spojeno především moře zábavy. Gymkhana je velmi populární nejen ve Velké Británii, ale i v mnoha dalších zemích.

I samo slovo gymkhana zní tajuplně a exoticky a není divu, je totiž indického původu. Jezdecké hry nazývané gymkhana, vznikly v Indii, kde byly s oblibou provozovány příslušníky britského koloniálního vojska. Do soupeření v jezdeckém umění byl ovšem vnesen i zábavný prvek, který vojákům zpestřoval službu v této kdysi největší britské kolonii. Gymkhana byla svého času určena jen dospělým, ale dnes se těchto jezdeckých her účastní i dětští jezdci se svými poníky, kteří tak touto ideální formou navazují získávají vztah ke světu koní a nutno říct, že gymkhana je v tomto svém dětském provedení velmi populární.

Samotná gymkhana je tvořena množstvím nejrůznějších disciplín, kde základem
a předpokladem úspěchu je dokonalá souhra jezdce a koně, jež musí být zároveň i hbití a obratní. Jejich dovednosti jsou prověřovány nejrůznějšími způsoby. Takovou základní ukázkovou disciplínou gymkhany je slalom mezi tyčemi, kterých se jezdec nesmí dotknout.

Další disciplíny jsou ovšem rafinovanější a také náročnější, například závod s praporky, kdy jezdec ve cvalu umisťuje praporek na požadované místo, což v praxi většinou vypadá tak, že se ve cvalu musí trefit praporkem do válcovité nádoby. Nemalou obratnost si vyžaduje i napichování špalíků, které jsou zaraženy do země, které jezdec musí v jízdě nabodnout na tyč opatřenou hrotem a nést nabodnuté po určitou vzdálenost.

Ale gymkhana je značně variabilní a tak lze v jejím rámci provozovat nejrůznější disciplíny, třeba i ony tajemné chodící kameny, což oceňují zvláště její dětští účastníci..

Těm je například určen pytlový závod, kdy soutěžící dojedou na poníkovi na konec vytýčené trasy, tam sesednou a zpátky do cíle se pak dopraví skákáním v pytli a přitom vedou svého poníka, při této disciplíně není jistě o legraci a veselou zábavu nouze a o to jde v gymkhaně především. Byť i tady samozřejmě musí také někdo prohrát a vyhrát jako při každé soutěži. Ale na slzy se snad rychle zapomene, kdežto láska ke koním zůstane, a to je nejdůležitější.