Jízdní lukostřelba

Něco se však z těch dob dávných bojovníků na koních ozbrojených luky přece jen zachovalo až do naší současnosti. Jízdní lukostřelba, pro kterou se též používá anglický výraz „horseback archery“, je osobitou, nicméně velmi atraktivní sportovní disciplínou, která se v posledních letech velmi prudce rozvíjí a získává si stále více nadšených příznivců.

Čím je horseback archery tak atraktivní?

Kouzlo této sportovní disciplíny spočívá v kombinaci jezdeckého umění se střeleckou, respektive lukostřeleckou dovedností. Soutěžící musí být nejen dobrými lukostřelci, ale také musí umět dokonale ovládat koně toliko prostřednictvím nohou, v sedle cválajícího koně se totiž musí udržet bez pomocí rukou.

Závody v jízdní lukostřelbě tak nabízejí zajímavou a nevšední podívanou. Zdá se být totiž nemožné cválat na koni a přitom ještě zasáhnout přesně terč. Nad neuvěřitelnými výkony špičkových závodníků se opravdu tají dech.

Jak vypadá horseback archery na živo?

Jak už bylo řečeno, horseback archery se těší rostoucí oblibě v mnoha zemích. Pořádají se oficiální soutěže, mezi nimiž nechybí ani mistrovství Evropy.

Existuje více typů soutěží, z nichž některé vycházejí z tradice, která je stará i stovky let, takže v nich opět ožívá a rezonuje umění oněch dávných bojovníků, kteří prožili všechen svůj život v sedle koně.

Mezi základní typy soutěží jízdní lukostřelby patří ty, o kterých si nyní něco řekneme. Při jednotlivých závodech se pak samozřejmě mohou uplatnit i jejich nejrůznější modifikace.

Maďarská  soutěž

 Jednou z klasických soutěží horseback archery je tzv. Maďarská soutěž. Její stručný popis vypadá následovně. Dráha, kterou musí jezdec urazit, je dlouhá devadesát metrů, časový limit na její projetí je šestnáct sekund. Ve vzdálenosti devíti metrů od dráhy jsou umístěny celkem tři terče, přičemž první a třetí terč jsou k dráze natočeny v úhlu sto deseti stupňů. Během jízdy může jezdec vystřílet libovolný počet šípů. Jezdec má k dispozici dvě zkušební jízdy, vlastní soutěž je pak tvořena šesti jízdami. Výsledek jezdce je dán součtem bodů za zásahy a bodů za čas.

Korejská soutěž

Korejská soutěž má několik variant podle počtu terčů, které musí jezdec zasáhnout.

Při disciplíně single shot čeká na jezdce dráha dlouhá devadesát metrů, na její projetí má dvanáct sekund. V polovině dráhy, tj. ve čtyřiceti pěti metrech, je ve vzdálenosti pěti metrů od dráhy umístěn speciální korejský terč, který má čtvercový tvar.

V disciplíně double shot pak na jezdce čekají dva terče, které jsou umístěné na čtyřicátém a padesátém metru dráhy.

Nejnáročnější je disciplína multiple shot. Při ní jezdec absolvuje dráhu o délce sto padesáti metrů, na jejíž projetí má šestnáct sekund. Na dráze ho čeká pět korejských terčů. První šíp může mít jezdec sice už založen a natažen už na začátku dráhy, ale platí pro něj, že šípy nesmí při samotné jízdě držet spolu s lukem v ruce, to znamená, že je musí mít například v toulci.

Polská soutěž

Technicky velmi obtížnou a náročnou disciplínou, která plně prověří jezdeckou a střeleckou dovednost soutěžících, je Polská soutěž, neboli tzv. Lisowski track. Na jezdce při ní čeká dráha o délce dvě stě metrů, kterou musí projet v maximálním časovém limitu třicet pěti sekund. Nejprve soutěžící vystřelí na kruhový terč z pozice na zemi. Pak ho na dráze čekají čtyři další terče, z nichž musí zasáhnout alespoň jeden, k dispozici má přitom pouze jeden šíp na jeden terč. Na dráze, kterou musí procválat, jsou navíc ještě umístěny překážky s maximální výškou padesát centimetrů. Výsledek tvoří součet bodů za zásahy plus body za čas, přičemž body z pozice na zemi se nezapočítávají.

Mogu

Tato disciplína je týmovou hrou. Účastní se jí tři jezdci. První z nich táhne za sebou na laně o délce pěti metrů míč, který má průměr šedesát centimetrů. Zbývající dva jezdci mají za úkol tento míč zasáhnout. Soutěží se zpravidla na dráze dlouhé sto metrů.

Jak je vidno již ze samotného popisu jednotlivých soutěží, je jízdní lukostřelba atraktivním a plnohodnotným jezdeckým sportem, který se o svoji další budoucnost jistě bát nemusí. 

Autor: Karel Trčálek