Mastitida - zánět mléčné žlázy

Příčiny mastitidy

Mastitida je zánětlivé onemocnění. Její prvotní příčinou je tedy poškození mléčné žlázy, na které pak organismus klisny reaguje zánětem. To může být ve své podstatě způsobeno čímkoliv, např. infekcí, mechanickým poškozením nebo nemocí jiných tkání. Nejčastější příčiny mastitidy jsou ty, které nyní uvedeme.

Nejvíce frekventované jsou mastitidy způsobené takzvaným městnáním mléka. K tomu dochází především při odstavu hříběte. Může k němu ovšem dojít i před odstavem, není-li hříbětem z nějakého důvodu odsáváno z vemínka všechno mléko. Takto přeplněné vemínko je choulostivější, snadněji se do něho dostávají bakterie z vnějšího prostředí např. při oddojování či poranění vemínka.

Tím se dostáváme k druhé časté formě mastitidy, kterou je mastitida bakteriální. Ta je vyvolána bakteriemi, které se strukovým otvorem dostanou do mléčné žlázy, kde se okamžitě začnou množit, přičemž poškozují senzitivní tkáň mléčné žlázy.

Bakteriální mastitida může být vyvolána i štípnutím hmyzu, výskyt těchto případů je hodně častý v létě. Bakterie se do mléčné žlázy mohou dostat i z nečisté podestýlky, nebo vnitřní cestou krví či lymfou z nemocných tkání v těle klisny. Je však třeba říct, že nakažlivé bakteriální mastitidy se u klisen, například třeba na rozdíl od krav, nevyskytují.

Mastitida vzniká i následkem vnějšího mechanického poškození mléčné tkáně různými úrazy či poraněními. Takováto mastitida je ve svém prvotním stádiu zpravidla neinfekční, může se však velmi rychle vyvinout v mastitidu bakteriální.

Další příčinou mohou být nádorová onemocnění, která poškozují mléčnou tkáň způsobem, jenž může vést až k jejímu odumření.

Zapomínat nelze ani na nezánětlivé zvětšení mléčné žlázy u klisen, které nemají laktaci. Takové zvětšení je zpravidla hormonálního původu a může souviset s říjí, respektive s jejím cyklem nebo s příliš vysokou hladinou pohlavního hormonu estrogenu, popř. s hormony, které v organismu obstarávají hospodaření s tekutinami. V těchto případech se ve vemínku začne tvořit mléko, ačkoliv klisna nemá hříbě a není ani březí.

Jak včas u klisny diagnostikovat mastitidu?

Příznaky mastitidy jsou v podstatě stejné jako u každého zánětu. Postižené místo má zvýšenou teplotu, objevuje se otok, zčervenání, bolestivost a nezřídka dochází i ke změnám v činnosti zasažené tkáně. Problém včasného diagnostikování mastitidy však spočívá v tom, že vemínko klisen je malé, navíc se díky výraznému pigmentování ztrácí na podkladu srsti a samy klisny se mnohdy brání jakékoliv prohlídce svých vemínek.

Mastitidu je tak často nutno diagnostikovat z vedlejších příznaků. Ty jsou však dostatečně nápadné na to, aby z nich vyplynulo, že s klisnou není něco v pořádku.

Spolehlivým signálem je nepřehlédnutelná změna v chování kojící klisny. Ta se brání sání mléka z postiženého vemínka, hříbě od něho odhání zuby či dokonce kopáním. Stejně tak i hříbě může odmítat mléko ze zaníceného vemínka, ve kterém však díky tomu dojde k intenzivnějšímu městnání mléka, čímž se zvýší i bolestivost. Mastitida bývá doprovázena i apatií a nechutenstvím.

Mnoho napovídá i držení těla. Klisna, u které se objeví mastitida, odpočívá na jedné zadní noze, naopak zadní nohu na straně postiženého vemínka odlehčuje a má ji ukročenou, aby se stehnem nedotýkala bolestivého vemínka. Její chůze působí ztuhle, klisna se tímto opatrným pohybem brání tomu, aby vemínkem otřásala.

Mastitida má samozřejmě vliv i na kvalitu a vzhled mléka. Mléko z postiženého vemínka může být husté nebo až hrudkovité, či naproti tomu zcela vodnaté. Při těžší mastitidě může z vemínka vytékat i hnis.

Co dělat při podezření na mastitidu?

Při podezření na mastitidu je nutné kontaktovat zvěrolékaře, aby vyšetřením zjistil, zda se skutečně jedná o mastitidu nebo jen o otok, který není zánětlivý. Vyšetření v sobě zahrnuje odběr vzorku mléka a jeho následný laboratorní rozbor, kterým se zjistí případný typ mastitidy. Veterinář vemínko taky prohmatá a případně provede i jeho vyšetření ultrazvukem.

Vemínko, u něhož je podezření na mastitidu, by se mělo do rozhodnutí o průběhu další léčby chránit před poraněním. Samozřejmostí je jeho udržování v naprosté čistotě, zkusit by se mělo i oddojování.

U bakteriálních mastitid se při léčbě používají antibiotika. Je-li mastitida způsobena hormonálně, podají se klisně preparáty upravující pohlavní cyklus. U těžkých případů nelze ovšem vyloučit chirurgický zásah. V rámci podpůrné léčby se pak postižené vemínko ošetřuje i lokálně, a to mastmi, které napomáhají vstřebání otoků.

Včas odhalená a správně vyléčená mastitida zpravidla nemá žádné následky. Mastitidy s těžkým průběhem však mohou mít za následek trvalé poškození i celé poloviny mléčné žlázy. A proto, přestože není mastitida u klisen tak častá, je nutno klisnám věnovat patřičnou pozornost také v tomto směru.

Autor: Karel Trčálek