Otlaky

K otlakům jsou značně náchylné remonty během výcviku - vlivem práce se lépe osvalují, sedlo i postroj se těmto změnám musí přizpůsobovat. Další rizikovou skupinou bývají březí klisny - postupné zvětšování objemu trupu do ohřebení a jeho následná redukce po porodu vyžaduje důslednou kontrolu vybavení, které užíváme k práci s klisnou.

Nelze zapomínat ani na jedince, kteří byli delší dobu mimo práci, ať už kvůli zranění, nebo nemoci. Taková zvířata obvykle pohubnou, vzácněji přiberou (když jim majitel příliš „dopřává" - jedná se o nežádoucí jev). Koně obecně lépe nabírají, než ztrácejí hmotnost, s výjimkou takzvaně „špatně krmitelných" zvířat.

Pokud přes správné vybavení a jeho čistotu vznikne otlak, jedná se většinou o pochybení při sedlání. Obyčejně je na vině nesrovnaná dečka pod sedlem, pokroucený podbřišník, či hříva zachycená pod sedlem, případně pod chomoutem.

Při delších vyjížďkách je žádoucí koně v pravidelných intervalech odsedlat a zkontolovat, zda nevzniká otlak, otok nebo nezvykle teplé místo. Podle okolí případné změny lze otlak potlačit už při jeho vzniku, a to ručníkem namáčeným do slabého dezinfekčního roztoku. Pravidelné omývání hřbetu chladnou vodou nebo roztokem octa (1 - 3 polévkové lžíce na 1 l vody) přispívá k hojení otlaku. Pomůže i masáž a vtírání kostivalového, případně kaštanového gelu.

Dojde-li k těmto potížím v zimě, je dobré srst kolem otlaku vystříhat - pak se lépe vstřebávají léčiva aplikovaná na kůži. Výbornou alternativou gelů je čerstvá aloe vera. Ideální je potírání otlaků vymačkanou šťávou z listů. Po dobu léčení koně přirozeně nesedláme.

Délka léčby závisí na velikosti a umístění otlaku. Na koni se většinou dá jezdit bez sedla, pokud není otlak přímo v místě, kde obvykle jezdec sedí. Terapie je ukončena, pokud otlak zmizel a místo není na dotek citlivé.

Vytváří-li se z otlaku útvar podobný abscesu, voláme veterináře. Je to jistější a předejdeme tak případným komplikacím. I větší oteklé plochy může ošetřit mastí nebo zásypem.

Pro zabránění obnovení potíží musíme najít příčinu, proč otlak vznikl. Před zařazením koně zpět do tréninku, či k běžné práci musíme ze srsti vymýt zbytky mastí a gelů, jinak nastartují nový otlak.

Otlaky pod sedlem a na kohoutku nelze podceňovat, pokud by se otevřely, bude léčba trvat dlouho a je dokonce možné, že se na koni nebude moci dále jezdit.

Tvrdé uzly v oblasti sedla jsou většinou staré, ucpané mazové žlázy, v nichž se nahromadil hnis. Léčí se zapařovacími zábaly či injekční aplikací antibiotik, případně kortikosteroidů. Vzácně je nutné operativní odstranění uzlu.

Nejlepší prevencí je časté praní deček, dobře padnoucí sedlo a denní omytí rizikových míst těla koně čistou vodou nebo mírně hřejivými tekutinami.

Velmi podstatné je koně po práci řádně očistit. Všimneme-li si tendencí k úhybu po doteku kartáče, měla by následovat pečlivá prohlídka podezřelého místa.

Otlaky mohou být pouze malá, citlivá místa, nebo naopak celé plochy podebrané, oteklé tkáně.

Zcela zcestné jsou různé „zlepšováky dečky" - například vystříhané místo nad otlakem. I když dáme lepší sedlo, otlak bude dále namáhán a problém bude narůstat. Citlivější koně mohou dojít k úhoně i s dobrým vybavením, třeba pro nezvyk na delší práci. Pro ně je dobré vybrat dečky ortopedické nebo gelové, které rozložením hmotnosti jezdce snižují riziko otlaků.

Autorka: Veronika Juračková