Syndrom vyhoření - Když vyhoří kůň

Středa, 29. duben 2015

Stres, frustrace, deprese, to jsou frekventovaná slova, bez kterých se náš slovník už asi neobejde. Nijak vzácným není ani syndrom vyhoření, tedy psychický stav naprostého vyčerpání z práce, která byla původně vykonávána s chutí a nadšením.

A jak se zdá, netýkají se tyto věci pouze lidí. Výše uvedenými psychickými problémy mohou trpět, a taky trpí, i koně. Jak se může stát, že kůň „vyhoří“?

 

Proces vyhoření má několik fází

Syndrom vyhoření se týká koní stejně jako lidí a není to žádné přehnané tvrzení. Stačí jen, když si uvědomíme, že kůň vlastně taky „chodí do práce“. V tomto zaměstnání jsou na koně kladeny požadavky, mnohdy i neadekvátní jeho možnostem. Kůň se snaží člověku vyhovět, ale jak se říká, stokrát nic umoří i koně. Syndrom vyhoření má několik vývojových fází, jejichž průběh je stejný jak u lidí, tak i u koní. Ukažme si tedy, jak se stane, že se kůň dostane až do stavu naprostého vyhoření.

  1. První fází na této cestě je fáze nadšení. Kůň, obzvláště mladý, překypuje energií, spolupráce s člověkem není pro něj problémem. Ochotně se podrobuje zátěži, protože mu to prostě přináší radost.
  2. Další fází je fáze stagnace. Nezřídka je to tak, že čím ochotněji kůň spolupracuje, tím větší je jeho pracovní nebo výcviková zátěž. Ovšem tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až požadavky kladené na koně přesáhnou jeho možnosti. Kůň je v této fázi nucen pracovat víc, než chce a může.
  3. Pak přichází fáze frustrace. Práce koně přestane bavit, nerozumí jejímu smyslu. Když vyhoví požadavku člověka, nepřijde odlehčení, ale často naopak. Práce se stává náročnou nebo dokonce bolestivou, kůň je tím silně frustrován. Klasickým příkladem je jízda s bázlivým jezdcem. Takový jezdec po každém pobídnutí k jízdě okamžitě přitáhne ze strachu uzdu, kůň je takovým vedením dezorientován.
  4. Frustraci následně střídá apatie. Veškerá činnost koně je už jen mechanická, prováděná toliko v rámci pokynů. Např. kůň sice skáče přes překážky, ale většinou tak, že je shodí. Nejeví žádný zájem, prostě dělá jen to, co musí.
  5. A na konci tohoto procesu je finální fáze vyhoření. Kůň nereaguje na žádné pokyny, nehne se z místa. Při trestání se nijak nebrání, ani se nedá přinutit k poslušnosti.

 

Aby kůň nevyhořel

Kůň, který je rozumně využíván, jemuž se dostává potřebné péče, samozřejmě syndromem vyhoření ohrožen není. Ale to neznamená, že neexistují koně, jejichž „povolání“ je v tomto ohledu nanejvýš rizikové. Patří sem především koně z jezdeckých škol, všemožných jízdáren, nebo i koně, kteří pomáhají při hiporehabilitaci. Pokud jsou tito koně zatěžování příliš, riziko toho, že se u nich projeví syndrom vyhoření, je opravdu vysoké.

 

Jak tomu předejít?

Základem je samozřejmě to, že kůň nebude přetěžován. Zároveň je potřeba, aby jeho práce byla dostatečně pestrá. A stejně tak i jeho výcvik. Ten nesmí být postaven na donucování, nýbrž na motivaci koně. Nezapomínejme, že i koně, stejně jako člověka potěší, pochvala.

 

Ale co dělat, když se kůň nikoliv vlastní zásluhou dostane do stádia vyhoření?

Nejlepším lékem je odpočinek, tedy pobyt na pastvině (kterou se myslí opravdová pastvina, ne výběh pětkrát pět metrů) s vhodným stádem a odpovídajícím managementem.

autor článku: Karel Trčálek

Počet přečtení tohoto článku: 1875

Zpět na výpis


Dnes má svátek  Sitek, Saleb

Narozeniny slaví >><




Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.