Kůň a pes
Pondělí, 23. březen 2009
Možná vám rovnoprávné soužití psa a koně přijde dosažitelné jen velmi btížně, ale oba přátelé člověka si mohou celkem dobře rozumět. Stačí si rozmyslet, čemu všemu chceme koně a psa naučit, vyčlenit si pravidelně čas a dostatek trpělivosti. Velkou výhodou je, pokud kůň i pes přijdou do vaší domácnosti přibližně ve stejnou dobu a nikdo není v pozici „vetřelce". Při počátečním sžívání od sebe psa a koně neizolujeme, ale dodržujeme bezpečný odstup. Kůň i pes si musí na vzájemnou přítomnost zvyknout. Koně nesmí znepokojovat štěkot, psa zase řehot nebo pohyby kopyt.
Před první přímou konfrontací je dobré jak psa, tak koně unavit. Vybereme si vždy ohradu či jízdárnu s dostatečným prostorem, kde nebudeme rušeni jinými zvířaty a necháme je vzájemně očichat. Pes dobře zvládá základní povely - sedni, lehni, k noze, ke mně. Musí poslechnout vždy, ne jen očekává-li vycházku, pamlsek či jinou odměnu! Nejtíže se učí základní povel „ke mně"! Pes musí přijít v každé chvíli, protože jinak nesmí být pouštěn na volno! Nedůslednost u psa vyvolává pocit, že vlastně může přijít, když sám uzná za vhodné.
Po zvládnutí nejen povelů nás čeká samotný výcvik. Začátek probíhá vždy ze země a až po důkladném zvládnutí nasedneme do sedla! Společná chůze koně a psa je základní dovedností. Psa vedeme pozvolna na vodítku vedle koně. Koně vedeme pomalu, psa se snažíme přinutit k chůzi vedle koně. Nesmí zůstat stát, neměl by prudce zastavovat, plést se koni pod nohy, musí být soustředěný. Vždy postupujeme opatrně a pomalu, zvířata nesmí být stresována. Důležité je klást povely jednoznačně a důsledně, trvat na jejich správném provedení. Zvládají - li vše k naší spokojenosti, sedneme si do sedla a čekáme na reakci psa. Musí si zvyknout na novou pozici svého páníčka, na jeho klidný postoj nohou. Pokud pes štěká, snažíme se ho uklidnit. Po přivyknutí můžeme pokračovat dalšími povely. Psa učíme vždy na vodítku, může být poměrně dlouhé, záleží na tom, co vám bude vyhovovat. V případě neuposlechnutí za psem neběžíme, přitahujeme jej vodítkem a chválíme ho, pokud jde za námi. Pokud se mu to daří, vždy jej odměníme pamlskem. Není na závadu výcvik postupně ztěžovat např. dalším psem v ohradě, žrádlem, přítomností větší skupiny lidí. Do výcviku zařadíme i nové povely - např. jdi ke koni, jdi na druhou stranu. Vše pečlivě natrénujeme v ohradě či jízdárně s vodítkem, poté bez něj. Je nutná pravidelnost výcviku, dostatek času a trpělivosti.
První procházku nepodnikáme nikdy ze sedla! Vždy vedeme psa i koně na vodítku. I při důkladném výcviku si musíme nejprve vyzkoušet, jak budou zvířata reagovat na změnu prostředí, auta, neznámé lidi, pohozenou housku apod. Zvířata budou vždy vynalézavě pokoušet naši důslednost! Vyzkoušíme si pohyb po krajnici, troubící auto nesmí psa ani koně vyvézt z míry! Při sebemenších pochybnostech se vrátíme o několik fází ve výcviku zpět, důležitá je bezpečnost jak naše, tak našeho okolí.
Výcvik je možné provádět za pomoci trenéra, který zná správný postup a způsob tréninku, ale nebude levný, nebo se rozhodnout vše zvládnout vlastními silami, kdy bude záležet jen na naší pevné vůli. I v tomto případě je ale vhodný alespoň občasný dohled odborníka. Mnoho úspěchů při práci.
Autorka: Marcela Mrázková
Počet přečtení tohoto článku: 670