Jak vybrat kvalitní hiporehabilatační středisko?
Úterý, 5. leden 2010
Hiporehabilitace je osvědčenou léčebnou metodu, na kterou mnozí lidé, jímž hiporehabilitace pomohla, nedají plným právem dopustit. Kvalitní hiporehabilitace nesporně přináší pozitivní výsledky a je doporučována i odborníky. Řekli jsme kvalitní hiporehabilitace, a to je problém, kterým se chce tento článek zabývat. Středisek nabízejících hiporehabilitaci je mnoho a může se stát, a taky se bohužel stává, že některá z nich si na hiporehabilitaci jen hrají.
Jak rozpoznat kvalitní středisko od toho, která má ke skutečné hiporehabilitaci hodně daleko? Jak se vyhnout riziku, že se svěříme do péče středisku, jehož služby nebudou mít požadovanou úroveň? Jako odpověď na tyto otázky přinášíme stručný přehled kritérií, podle kterých je možné provést správný výběr hiporehabilitačního střediska.
Zárukou kvalitní hiporehabilitace je kvalitní tým
Hiporehabilitace se dá provozovat stejně tak ve skromných podmínkách nějakého dvorku, jako ve středisku, které ohromuje okázalostí. Prostředí a zázemí hiporehabilitačního střediska hraje jistě svoji roli, ale zdaleka nemusí být tím rozhodujícím kritériem, které nám řekne, kde se nám dostane kvalitní péče a kde ne.
Pro kvalitní hiporehabilitaci je totiž podstatným a základním faktorem hiporehabilitační tým. Ten se skládá z cvičitele koní pro hiporehabilitaci, terapeuta a pak samozřejmě koně, u kterého se zastavme nejdříve.
Koně lze bez nadsázky označit za ústřední bod hiporehabilitace. Základním předpokladem zde je, že kůň musí být zdravý a stejně tak musí mít perfektní pohyb, který se přenáší na jeho jezdce, tedy klienta. Speciální požadavky na koně se mohou lišit podle účelu, na který je kůň využíván, tedy zda se jedná o hipoterapii nebo terapeutické využití koní psychologickými prostředky či o aktivity s využitím koní. V každém případě je však důležité dbát na to, aby byl kůň v dobré kondici už od pohledu, důležitá je i pravidelnost jeho kroku, která musí být bezchybná. Je samozřejmě nutné, aby byl kůň v pohodě i celkově, jeho srst by měla být lesklá, očím by neměla chybět příslovečná jiskra, stejně jako by měl být v pohodě i po stránce psychické. Důležitá je pochopitelně i povaha koně, ta by měla být taková, aby kůň nevzbuzoval obavy či dokonce strach. Kousaví a nezvladatelní koně do hiporehabilatace zcela jistě nepatří. Na plemenu koně bezprostředně nezáleží, nicméně kůň by měl např. velikostně odpovídat konkrétním potřebám klienta, tak aby mu kontakt s koněm nepůsobil žádné problémy. V dohledné době by měl začít fungovat systém zkoušek, na základě kterých chce Česká hiporehabilitační společnost udělovat koním certifikát způsobilosti k hiporehabiltaci.
Dalším členem týmu je cvičitel koně. Jeho úkolem je taková příprava koně, aby byl schopen zvládat všechny nároky kladené na něj při provádění hiporehabilatace. Cvičitel je také ten, kdo koně vede při samotné terapii. Z toho vyplývá, že by to měl být jednoznačně zkušený člověk, který přizpůsobuje práci koně požadavkům terapeuta tak, aby byl pohyb koně pro klienta co nejpřínosnější. Cvičitel tedy musí koně dokonale znát a stejně tak s ním musí umět pracovat tak, aby kůň bezproblémově a okamžitě reagoval na jeho pokyn, např. při změně délky kroku. V tomto ohledu jistě neuškodí navštívit hiporehabilitační středisko předem a zjistit, jak cvičitel s koněm zachází.
Třetím členem týmu je pak terapeut. Tato osoba by měla být vystudovaným fyzioterapeutem či ergoterapeutem. Ideální pak je, když je absolventem specializační přípravy v oboru hipoterapie. Doklad o absolvování této přípravy vydává ministerstvo zdravotnictví. Na požádání by měl terapeut tento doklad předložit. Mnohé ovšem může napovědět i způsob přijetí klienta. Standardní postup by měl být takový, že terapeut klienta vyšetří a založí mu kartu. Na základě toho vyšetření by pak měl terapeut stanovit metodiku terapie, se kterou by měl být klient seznámen. Na závěr pak terapeut určí cíle, to je vlastní výsledek léčby, kterého je možné docílit.
V případě terapeutického využití koně psychologickými prostředky je to pak psycholog či psychiatr, který vede skupinu klientů a spolupracuje se cvičitelem koně. Při aktivitách s využitím koně je to pedagog či sociální pracovník. V každém případě zde platí, že i tyto osoby by měly být držiteli osvědčení o absolvování specializační přípravy. Tím samozřejmě není řečeno, že i někteří laici nemohou mít odpovídající zkušenosti s hiporehabilatací. Avšak v případě, že je nemají, což je může být pravděpodobné, se svěřujete do jejich péče na vlastní riziko.
Zázemí hiporehabilitačního střediska
Už bylo řečeno, že kvalitní hiporehabilataci lze provozovat i v poměrně skromných podmínkách. Pro volbu konkrétního hiporehabilitačního střediska rozhoduje jeho zázemí podle konkrétních požadavků a představ. Co by však nemělo v žádném hiporehabilitačním středisku chybět, je nasedací rampa. Ta nejen usnadňuje nasednutí na koně, ale je důležitá i pro vlastní proces terapie. O středisku, kde nasedací rampu nemají, si lze myslet všelicos, ale jen velmi stěží něco o jeho kvalitě.
Hiporehabilitaci, jak vidno, nelze jen redukovat na pouhé jezdění na koni v kruhu. Hiporehabilatace je především o kvalifikované péči a odborném přístupu. Chcete-li tedy, aby hiporehabilatace přinesla kýžené výsledky, určitě věnujte důkladnou pozornost výběru střediska. Správný výběr se vám totiž určitě vyplatí.
Odkaz: Česká hiporehabilitační společnost
Autor: Karel Trčálek
Počet přečtení tohoto článku: 349