Necitlivost a otupělost koně

Co se to s mým koněm děje?

Má-li váš kůň všechny výše uvedené příznaky, pak se zřejmě propadl do necitlivosti a otupělosti. Jak se to mohlo stát?

Otupělost a necitlivost u koně je zpravidla důsledkem nějaké zásadní chyby, která se stala při výcviku koně. Práce s takovýmto koněm se stává utrpením a nevede nikam, místo veselého a čiperného koně je zde netečný tvor, kterého je těžké nebo rovnou nemožné o něčem přesvědčit. Jak tento problém vyřešit, vám poradí tento článek.

Otupělost a necitlivost může mít různé příčiny

Otupělost či necitlivost koně je problém, se kterým se můžeme setkat u koní všech věkových kategorií. Mohou jí propadnout jak koně mladí, tak i staří mazáci. Přes veškerou bezvýchodnost, kterou přináší práce s takto postiženým koněm, to není problém neřešitelný. Při správném postupu lze tento problém odstranit nebo eliminovat na minimum tak, že kůň bude správně reagovat na pomůcky a zádrže a práce s ním se stane opět tím, čím by práce s koněm měla být především, to znamená oboustranně prospěšnou a radostnou činností.

Tato léčba však není otázkou několika dní. Má-li být úspěšná, musíte se při ní obrnit trpělivostí. To je základní věc, kterou si je třeba uvědomit na samotném začátku této cesty. A prvním krokem na této cestě je zjištění příčiny chování vašeho koně. Správná diagnóza nám v mnohém usnadní léčbu otupělého a necitlivého koně.

Jak už bylo naznačeno, otupělost či necitlivost koně bývá zpravidla výsledkem nesprávného postupu při výcviku či při práci s koněm. Dostane-li se kůň do tohoto stavu, nemá smysl pokračovat v dosavadním způsobu výcviku, který by tak napáchal víc škody než užitku.

Mnohdy je však tento stav výsledkem působení více faktorů. Svůj vliv může mít temperament koně, kůň může trpět i neurózou, v tomto případě je nutné koně ze všeho nejdříve zklidnit. Nezřídka za tím stojí i přetažení koně dosavadním výcvikem, výsledkem čehož je nechuť pracovat. Nesmíme zapomínat ani na případné zdravotní komplikace.

Víme-li již přesně, co našeho koně trápí, můžeme se pustit do vlastního zcitlivění koně, nebo-li, jak zní odborný termín, do sensitizace.

Jak postupovat při sensitizaci koně?

Necitlivost koně se může v zásadě projevovat dvojím způsobem, buďto je kůň necitlivý na holeň a pobízející pomůcky, nebo je necitlivý na udidlo a zádrže. Dost často je necitlivost kombinací obojího, kdy v závislosti na temperamentu koně dominuje jeden nebo druhý druh necitlivosti. Odstraňování ať už jedné či druhé formy je postupný proces, který se v mnohém podobá výcviku mladého koně a který vyžaduje určitý čas.

V každém případě nemá smysl odstraňovat tento problém ostřejším udidlem nebo stále více důraznějšími zádržemi, kůň se postupně přizpůsobí těmto silnějším podnětům, ke kterým časem opět znecitliví, a celý problém se tím jen zbytečně prohloubí.

Prvním krokem při sensitizaci koně je příprava koně na výcvik a na to, co od koně budeme v rámci tohoto výcviku vyžadovat. Tato příprava se soustředí hlavně na psychiku koně. Naším cílem při ní musí být to, že koně, který ignoruje svého jezdce i jeho pomůcky, přesvědčíme o tom, že spolupráce s člověkem může být dokonce i zábavná, a proto se mu vyplatí věnovat nám svoji pozornost.

Nejlepším a osvědčeným prostředkem k tomu jsou hry, při nichž je povzbuzován zájem koně o aktivní účast. Výbornou metodou je například vodění koně na prověšeném vodítku, přičemž kůň musí přesně následovat člověka, který mění tempo i směr svého pohybu. Čím jsou tyto hry různorodější, tím více koně zaujmou. Svoje vykoná i pochvala, kterou dáváme koni najevo naši spokojenost.

Problémy, se kterými se můžeme setkat

Smyslem těchto her je, aby se kůň soustředil na člověka a reagoval na všechna jeho gesta nebo pohyb. Ale i v této fázi můžeme narazit na určité problémy. Může se stát, že nás kůň bude stále ignorovat a veškerá jeho činnost bude pořád mechanická a prováděná bez chuti. V tomto případě je nutné přijít na to, jak koně co nejvíce zaujmout, to znamená, že je potřeba najít něco, co bude pro něj největším potěšením. V tomto bodě je velmi důležité znát důkladně povahu koně, abychom věděli, na kterou strunu uhodit.

Druhým problémem může být nedostatek respektu, který kůň musí mít, aby poslouchal člověka. V tomto směru je užitečnou pomůckou bičík. Při jeho používání však nezapomínejme, že respekt koně není a ani nemůže být vybudován na bití nebo násilí. Bičík se používá jen tehdy, když se kůň nehodlá pohnout nebo když nechce respektovat osobní prostor člověka, který s ním pracuje.

Vyhraněnou a nepříjemnou formou tohoto problému je pak agresivita koně vůči tomu, kdo s ním pracuje. V takovémto případě by se měl koně ujmout někdo zkušený, protože příčiny takovéto agresivity bývají složitějšího a hlubšího rázu, a proto si zvládnutí agresivního koně vyžaduje značné zkušenosti.

V okamžiku, když už kůň s chutí následuje člověka a bez pomoci vodítka kopíruje i jeho pohyb, se může tato činnost zpestřit další činností, např. překonáváním nejrůznějších překážek odpovídající velikosti. Postupně se tak práce s koněm obohacuje i o couvání, obraty nebo i o práci ve dvou stopách. Ve finále této fáze se po koni chce, aby ustupoval různými částmi těla různými směry a to na dotek prstu či bičíku. Pokud bude dotek ignorovat, je nutné ho bičíkem klepnout důrazněji. I zde platí zásada, že kůň má mít z bičíku respekt, ale nesmí se ho bát. Spolu s tím se kůň učí reagovat i na hlasové pomůcky, na což by se mělo dbát hlavně u koní necitlivých na udidlo.

Je-li kůň zvyklý věnovat pozornost člověku, jeho citlivost na bičík je dostatečná a samozřejmě pokud již zná hlasové povely, může se začít s prací pod sedlem. Nejprve je kůň veden na ruce a hrají se s ním hry, které už zná, a tytéž věci se s ním pak provádí i pod sedlem. Pochopitelně i tady je třeba koně patřičně motivovat a odměňovat jeho snahu a ochotu. Práce pod sedlem se provádí, dokud to koně, a samozřejmě i jeho jezdce, baví. Při prvních projevech nudy nebo nervozity se práce ukončí nějakým lehkým cvikem, který se může provést i ze země. Při práci pod sedlem se používá, stejně jako při práci ze země, hlas a bičík. Kůň by se neměl tlačit ani ohýbat silou, místo toho se použije klepnutí bičíkem.

Úspěch senzititace je podmíněn i přístupem jezdce

Práce pod sedlem se má rozvíjet postupně, je třeba dávat pozor na to, aby se kůň neznudil.  Proto nezapomínejme, že nálada koně a člověka, který s ním pracuje, jsou spojité nádoby. Je-li člověk apatický a bez zájmu, bude apatický a bez zájmu i kůň. Při senzititaci koně hraje důležitou, ne-li rovnou zásadní roli, i vzájemný vztah koně a jezdce.

Pokud je kůň i přes veškerou snahu i nadále necitlivý či otupělý, pak jsou kořeny tohoto problému nejspíše hlubší a mohou spočívat jak v koni, tak i v jezdci nebo i v samotném způsobu péče o koně. V takovémto případě nezbývá nic jiného, než tento přetrvávající problém najít a pokusit se jej odstranit.

Ale i u koně, u kterého se podařilo odstranit necitlivost nebo otupělost je nutné si dávat pozor, aby se neopakovaly ty chybné kroky při jeho výcviku a péči o něj, které by koně opět přivedly k otupělosti nebo necitlivosti, což určitě nechceme.

Autor: Karel Trčálek