Necitlivost a otupělost koně
Středa, 21. duben 2010
Nejdříve začnete mít dojem, že se vám kůň, jak se říká, tak nějak ztrácí pod rukama. Jeho reakce na vaše pobízení jsou mdlé nebo dokonce žádné, dřívější radost z práce se nejdřív vytratila u koně a pak i u vás. Ostatně není divu, tlačit koně po jízdárně či sledovat jeho ploužení, které má být jízdou, může mít těžko jiný výsledek. A ať děláte, co děláte, váš kůň je evidentně apatický a znuděný a jeho letargie se zdá být nedobytnou pevností.
Co se to s mým koněm děje?
Má-li váš kůň všechny výše uvedené příznaky, pak se zřejmě propadl do necitlivosti a otupělosti. Jak se to mohlo stát?
Otupělost a necitlivost u koně je zpravidla důsledkem nějaké zásadní chyby, která se stala při výcviku koně. Práce s takovýmto koněm se stává utrpením a nevede nikam, místo veselého a čiperného koně je zde netečný tvor, kterého je těžké nebo rovnou nemožné o něčem přesvědčit. Jak tento problém vyřešit, vám poradí tento článek.
Otupělost a necitlivost může mít různé příčiny
Otupělost či necitlivost koně je problém, se kterým se můžeme setkat u koní všech věkových kategorií. Mohou jí propadnout jak koně mladí, tak i staří mazáci. Přes veškerou bezvýchodnost, kterou přináší práce s takto postiženým koněm, to není problém neřešitelný. Při správném postupu lze tento problém odstranit nebo eliminovat na minimum tak, že kůň bude správně reagovat na pomůcky a zádrže a práce s ním se stane opět tím, čím by práce s koněm měla být především, to znamená oboustranně prospěšnou a radostnou činností.
Tato léčba však není otázkou několika dní. Má-li být úspěšná, musíte se při ní obrnit trpělivostí. To je základní věc, kterou si je třeba uvědomit na samotném začátku této cesty. A prvním krokem na této cestě je zjištění příčiny chování vašeho koně. Správná diagnóza nám v mnohém usnadní léčbu otupělého a necitlivého koně.

Jak už bylo naznačeno, otupělost či necitlivost koně bývá zpravidla výsledkem nesprávného postupu při výcviku či při práci s koněm. Dostane-li se kůň do tohoto stavu, nemá smysl pokračovat v dosavadním způsobu výcviku, který by tak napáchal víc škody než užitku.
Mnohdy je však tento stav výsledkem působení více faktorů. Svůj vliv může mít temperament koně, kůň může trpět i neurózou, v tomto případě je nutné koně ze všeho nejdříve zklidnit. Nezřídka za tím stojí i přetažení koně dosavadním výcvikem, výsledkem čehož je nechuť pracovat. Nesmíme zapomínat ani na případné zdravotní komplikace.
Víme-li již přesně, co našeho koně trápí, můžeme se pustit do vlastního zcitlivění koně, nebo-li, jak zní odborný termín, do sensitizace.
Jak postupovat při sensitizaci koně?
Necitlivost koně se může v zásadě projevovat dvojím způsobem, buďto je kůň necitlivý na holeň a pobízející pomůcky, nebo je necitlivý na udidlo a zádrže. Dost často je necitlivost kombinací obojího, kdy v závislosti na temperamentu koně dominuje jeden nebo druhý druh necitlivosti. Odstraňování ať už jedné či druhé formy je postupný proces, který se v mnohém podobá výcviku mladého koně a který vyžaduje určitý čas.
V každém případě nemá smysl odstraňovat tento problém ostřejším udidlem nebo stále více důraznějšími zádržemi, kůň se postupně přizpůsobí těmto silnějším podnětům, ke kterým časem opět znecitliví, a celý problém se tím jen zbytečně prohloubí.
Prvním krokem při sensitizaci koně je příprava koně na výcvik a na to, co od koně budeme v rámci tohoto výcviku vyžadovat. Tato příprava se soustředí hlavně na psychiku koně. Naším cílem při ní musí být to, že koně, který ignoruje svého jezdce i jeho pomůcky, přesvědčíme o tom, že spolupráce s člověkem může být dokonce i zábavná, a proto se mu vyplatí věnovat nám svoji pozornost.
Nejlepším a osvědčeným prostředkem k tomu jsou hry, při nichž je povzbuzován zájem koně o aktivní účast. Výbornou metodou je například vodění koně na prověšeném vodítku, přičemž kůň musí přesně následovat člověka, který mění tempo i směr svého pohybu. Čím jsou tyto hry různorodější, tím více koně zaujmou. Svoje vykoná i pochvala, kterou dáváme koni najevo naši spokojenost.
Problémy, se kterými se můžeme setkat
Smyslem těchto her je, aby se kůň soustředil na člověka a reagoval na všechna jeho gesta nebo pohyb. Ale i v této fázi můžeme narazit na určité problémy. Může se stát, že nás kůň bude stále ignorovat a veškerá jeho činnost bude pořád mechanická a prováděná bez chuti. V tomto případě je nutné přijít na to, jak koně co nejvíce zaujmout, to znamená, že je potřeba najít něco, co bude pro něj největším potěšením. V tomto bodě je velmi důležité znát důkladně povahu koně, abychom věděli, na kterou strunu uhodit.
Druhým problémem může být nedostatek respektu, který kůň musí mít, aby poslouchal člověka. V tomto směru je užitečnou pomůckou bičík. Při jeho používání však nezapomínejme, že respekt koně není a ani nemůže být vybudován na bití nebo násilí. Bičík se používá jen tehdy, když se kůň nehodlá pohnout nebo když nechce respektovat osobní prostor člověka, který s ním pracuje.
Vyhraněnou a nepříjemnou formou tohoto problému je pak agresivita koně vůči tomu, kdo s ním pracuje. V takovémto případě by se měl koně ujmout někdo zkušený, protože příčiny takovéto agresivity bývají složitějšího a hlubšího rázu, a proto si zvládnutí agresivního koně vyžaduje značné zkušenosti.
V okamžiku, když už kůň s chutí následuje člověka a bez pomoci vodítka kopíruje i jeho pohyb, se může tato činnost zpestřit další činností, např. překonáváním nejrůznějších překážek odpovídající velikosti. Postupně se tak práce s koněm obohacuje i o couvání, obraty nebo i o práci ve dvou stopách. Ve finále této fáze se po koni chce, aby ustupoval různými částmi těla různými směry a to na dotek prstu či bičíku. Pokud bude dotek ignorovat, je nutné ho bičíkem klepnout důrazněji. I zde platí zásada, že kůň má mít z bičíku respekt, ale nesmí se ho bát. Spolu s tím se kůň učí reagovat i na hlasové pomůcky, na což by se mělo dbát hlavně u koní necitlivých na udidlo.
Je-li kůň zvyklý věnovat pozornost člověku, jeho citlivost na bičík je dostatečná a samozřejmě pokud již zná hlasové povely, může se začít s prací pod sedlem. Nejprve je kůň veden na ruce a hrají se s ním hry, které už zná, a tytéž věci se s ním pak provádí i pod sedlem. Pochopitelně i tady je třeba koně patřičně motivovat a odměňovat jeho snahu a ochotu. Práce pod sedlem se provádí, dokud to koně, a samozřejmě i jeho jezdce, baví. Při prvních projevech nudy nebo nervozity se práce ukončí nějakým lehkým cvikem, který se může provést i ze země. Při práci pod sedlem se používá, stejně jako při práci ze země, hlas a bičík. Kůň by se neměl tlačit ani ohýbat silou, místo toho se použije klepnutí bičíkem.
Úspěch senzititace je podmíněn i přístupem jezdce
Práce pod sedlem se má rozvíjet postupně, je třeba dávat pozor na to, aby se kůň neznudil. Proto nezapomínejme, že nálada koně a člověka, který s ním pracuje, jsou spojité nádoby. Je-li člověk apatický a bez zájmu, bude apatický a bez zájmu i kůň. Při senzititaci koně hraje důležitou, ne-li rovnou zásadní roli, i vzájemný vztah koně a jezdce.
Pokud je kůň i přes veškerou snahu i nadále necitlivý či otupělý, pak jsou kořeny tohoto problému nejspíše hlubší a mohou spočívat jak v koni, tak i v jezdci nebo i v samotném způsobu péče o koně. V takovémto případě nezbývá nic jiného, než tento přetrvávající problém najít a pokusit se jej odstranit.
Ale i u koně, u kterého se podařilo odstranit necitlivost nebo otupělost je nutné si dávat pozor, aby se neopakovaly ty chybné kroky při jeho výcviku a péči o něj, které by koně opět přivedly k otupělosti nebo necitlivosti, což určitě nechceme.
Autor: Karel Trčálek
Počet přečtení tohoto článku: 1447