Jak poznat agresivního koně?

Důležité je rozumět koňské řeči

Kůň je sociálně velmi inteligentním zvířetem. Díky tomu se u něho vyvinula velmi propracovaná „řeč", to znamená velmi pestrá škála výrazů a chování, kterými kůň dává zřetelně najevo svoje úmysly. Většina problémů, které lidé s koňmi mají, vyplývá právě z toho, že si nevšímají toho, co jim kůň právě prostřednictvím této „řeči" sděluje.

Co nám koně chtějí říct?

Hlavními výrazovými prostředky koňské řeči jsou mimika, pozice těla a orientace těla.

Mimika koně je velmi výrazná, to jistě zná každý z vlastní zkušenosti. Kůň, který je připraven jednat agresivně, má uši stažené do zadu a přilepené k hlavě. Jeho oči jsou široce otevřené a jejich pohled je upřený na objekt agrese. Celkový výraz je umocněn široce otevřenými nozdrami, které nasávají vzduch. Je-li kůň připraven již na akci, má nozdry stažené dozadu tak, že na jejich zadní části tvoří vrásky. Zkoušet za každou cenu pohladit takto se tvářícího koně není opravdu to nejlepší, co můžete udělat.

Mimika koně je tvořena pohybem uší, nozder a pysků. Kůň připravený k útoku byl již popsán v předchozím odstavci. Kůň, který chce kousnout, hrozí otevřenou hubou, ukazuje přední zuby a hlavu má nataženou tak, že tvoří jednu linii s krkem, neznamená to tedy, že by chtěl od vás dostat nějakou pochoutku.

Svoje rozpoložení dává kůň najevo i ocasem. Jestliže jím prudce pohybuje ze strany na stranu, nebo dokonce i nahoru dolů, je pravděpodobnost toho, že vykopne, velmi vysoká a to menší, nebo rovnou nulová by měla být pravděpodobnost, že v takové chvíli bude za koněm někdo stát.

Zintenzivnění mimiky je známkou zvyšující se agresivity. V prvních fázích se jedná především o varování a hrozbu, kdy kůň mimické pohyby spíše jen naznačuje. Pokud se ovšem tyto projevy neustále stupňují, je to znamení toho, že kůň je opravdu připraven zaútočit. Vlastní útok bývá zpravidla doprovázen vysokým zakviknutím.

Pozice těla také mnoho napovídá o agresivitě koně, zvláště pak ve vztahu k jeho dominanci. Kůň dávající hlavu co nejvýš a stejně tak i ocas, demonstruje svoji dominanci, a tím i případnou agresivitu, nebude-li tato dominance respektována.

Obrannou hrozbu charakterizuje zvednutá hlava a stažený ocas. Samozřejmě je nutné vnímat pozici těla v kontextu situace. Kůň zvedající hlavu může být například jen zvědavý, když se ocitne v pro něho novém prostředí.

Orientaci těla nelze také podceňovat. Kůň, který se na předmět své pozornosti tlačí plecí nebo se k němu obrací zádí, uplatňuje mírnou formu agrese. Submisivní kůň naproti tomu před druhým koněm nebo i člověkem uhýbá a uskakuje se sníženou zádí a hlavou stočenou na stranu.

Kůň dává zpravidla najevo své úmysly. Je na nás, abychom jeho řeči rozuměli, abychom dokázali ze všech náznaků, kterých není málo, pochopit, jaké úmysly kůň má. Porozumíme-li této řeči, pomůže nám to předcházet mnoha nedorozuměním mezi námi a koněm, která se nemusí vždy skončit tak, že se kůň nechá přece jen nakonec pohladit.

Autor: Karel Trčálek