Proč jsou někteří koně agresivní?

Agresivita u koní má několik typů

Etologové potvrzují, že agresivita je nedílnou součástí chování zvířat a vlastně i chování lidí. Agresivitu zvířat, a tedy i koní, lze obecně rozdělit na tři základní typy.

• Obranná agresivita je u zvířete reakcí na nějaké přímou hrozbu, kterou je daný jedinec bezprostředně ohrožen, smyslem této agresivity je obrana pře útokem.
• Rodičovská agresivita je určitou obdobou agresivity obranné, když rodiče brání své potomstvo.
• Sociální agresivita souvisí u koní s hierarchií stáda, kdy jedincí bojují o své postavení ve stádě.

Základním krokem při eliminaci přílišné agresivity, která se stává zdrojem problémů, by tedy mělo být určení příčiny agresivního chování koně. Měli bychom poznat, jestli je kůň agresivní proto, že se něčeho bojí, nebo proto, že jde o dominantního jedince.

U koní mohou být předmětem agresivity nejen ostatní koně, ale i lidé.

Jaké jsou příčiny agresivity koní?

Agrese vůči ostatním koním může mít různé příčiny. Ani u domestikovaných koní není výjimečnou příčinou jejich agresivity omezený zdroj potravy. Připadá-li na nějakém omezeném prostoru, třeba v ohradě, na celé stádo jen trochu sena, je dost pravděpodobné, že dojde k šarvátkám o seno.

Další důležitá příčina tohoto druhu agrese souvisí s tím, že kůň je stádové zvíře a v každém stádu panuje určitá, poměrně pevná hierarchie. Agresivita koní pak vyplývá z jejich vzájemných vztahů, ve kterých hraje důležitou roli i povaha jednotlivých koní. I submisivní kůň se v některých věcech může vzepřít koni dominantnímu.

Někteří koně jsou takoví, že neustále vyvolávají konflikty. Tyto koně je vhodnější od stáda oddělit a je-li to možné, přiřadit je k dominantnějším koním. Na druhé straně jsou i koně, na kterých si „smlsne" celé stádo. I takový utiskovaný jedinec by měl být přeřazen do jiného, vhodnějšího stáda. Agresivní chování se vyskytuje i tehdy, objeví-li se ve stádě nový kůň. Agresivní mohou být i klisny při obraně hříbat.

Značným problémem jsou i tzv. asociální koně, kteří se nedokážou zařadit do stáda. Jsou to koně, kteří strávili dlouho dobu v izolaci mimo jakékoliv stádo a přicházeli do styku jen s lidmi. Když se takový kůň ocitne ve stádě, jsou jeho reakce neadekvátní, což přináší do stáda i zvýšenou agresivitu.

Kromě těchto sociálních příčin může mít agresivita i fyziologický původ. Nesporný vliv má na chování koně dědičnost. Potomci agresivních koní budou dost pravděpodobně mít sklony k agresivnímu chování. Kůň může být agresivní i díky zdravotním potížím, jako jsou úrazy, otravy či nemoci.

Agresivitu u hřebců způsobuje dobře známý pohlavní hormon testosteron. Zvláště v přítomností říjících klisen se mají hřebci tendenci chovat se agresivně.

Opominout nelze ani vliv prostředí, zvláště když toto působí na koně silně stresujícím vlivem. Lidé, zoohygiena, nevhodná výstroj, která koni způsobuje bolest, to všechno může v koni probouzet agresivitu.

Koně mohou být ovšem i agresivní vůči lidem. Kde hledat příčinu této agresivity?

Opět to ve značné míře souvisí s tím, že kůň je sociální zvíře, které dobře chápe své postavení v rámci určité hierarchie. Koně jsou nadáni výtečnou schopností rozpoznat, jestli se vůči nim chováme podřízeně, nebo jestli z nich máme dokonce strach. Vycítí-li náš strach, mohou si potvrzovat svoji dominanci právě agresivitou vůči nám.

Ovšem rovněž tak chováme-li se dominantně vůči sebejistému koni, může dojít k tomu, že se nás takový kůň pokusí odkázat do patřičných mezí právě agresivním chováním, které se může v krajním případě i stupňovat.

Důležitá je samozřejmě v tomto směru výchova. Už od prvního kontaktu s chovatelem musí být kůň vychováván k respektu vůči člověku, který jej vede. Oba extrémy ve výchově, přílišná benevolence, stejně jako přílišná tvrdost, jsou pochopitelné špatné a vedou jen ke kumulování problémů v budoucnosti.

Autor: Karel Trčálek