Caprilliho sed

Dnes již klasický sed nese jméno italského trenéra kavaleristické školy a zakladatele italského jezdeckého stylu, Federica Caprilliho (1868 - 1907). V roce 1895 objevil lehký, dopředu směrovaný sed, který se mu velice osvědčil při zdolávání překážek. Zjistil, že pokud jezdec přesně kopíruje pohyby těla koně při skoku a svým sedem mu odlehčí hřbet, kůň překonává překážky jistěji, ladněji a s větší rezervou. Správnost své metody si Caprilli ověřil roku 1902 v Turíně, kde takto skočil se svým koněm do výšky 2,8 m a vytvořil tak světový rekord.

Provedení Caprilliho sedu

Správné provedení Caprilliho sedu spočívá v tom, že těžiště jezdce by se mělo nacházet nad těžištěm koně, k čemuž  navíc dopomáhají i kratší třmeny. Jezdec se pevně drží koleny v sedle a napřímí se - tak dojde k předklonění trupu a téměř rovnoběžnému lehnutí ke hřbetu koně. Důležitá je také práce rukou. Ty by měl jezdec natáhnout daleko dopředu podle toho, jak má jeho kůň natažený krk. Zásadou tedy je neomezovat pohyb krku koně otěžemi, naopak je při zdolávání překážky povolit.

Jak se tedy jezdilo dříve?

Do první světové války byl postup přesně opačný. Trup jezdce byl v záklonu a nohy zcela nataženy. Tento způsob více chránil jezdce před pádem, ovšem při skoku velice rušil a omezoval koně. Caprilli, který se svou kavalerií vyjížděl neustále do terénu, pochopil, že rychlá jízda a vysoké překážky zdolávány tímto stylem koně velice vyčerpávají. Netrvalo dlouho, a na tu dobu revoluční metoda byla na světě...

Současnost

Caprilliho sed je dnes běžným způsobem skokového stylu. Občas se objeví nové návrhy, jak sed ještě vylepšit, nutno ale dodat, že se tento způsob žádných zásadních změn nedočkal...

Autorka: Petra Hanáčková