Halla - život další parkurové legendy

Jak začínala „Myšička"?

Roku 1945 přišel v Darmstadtu na svět potomek klusáckého hřebce Obersta a polokrevné klisny Helene - Halla. Halla začala svou kariéru v turfu, ovšem nejvíce na sebe upozornila při honebních jízdách, a to svým skokanským uměním. Od svého majitele Gustava Vierlinga proto putovala do militaristické stáje v Dillenburgu k olympijskému trenérovi Schönfeldovi. Ten tmavou hnědku sice láskyplně oslovoval „Myšičko", ale později uznal, že pracovat s ní nebylo vůbec jednoduché. Největší problémy dělala Halla při drezurních lekcích - první start v military jí a jejímu jezdci vynesl neslavné 12. místo.

Partnerství s Hanzem Winklerem

Na řadu ovšem přišel Hanz Winkler - muž, který Hallu o pár let později dovedl na výsluní všech světových skokových soutěží... Již první společný start této dvojici vynesl 2. místo. Poté se ale Halla nekvalifikovala na olympiádu v Helsinkách a byla vrácena Vierlingovi jako „kůň nevhodný pro sport". Vierling klisně ale věřil dál, a protože se mu nejvíce líbila právě pod Winklerem, požádal ho o pomoc. Chtěl z Hally vychovat parkurového koně a společně s Winklerem se jim podařilo odstranit všechny její nedostatky. Winkler si se svou svěřenkyní zpočátku vůbec nerozuměl, ale i přesto si musel získat její důvěru. Svou svěřenkyni ve vzpomínkách popisuje jako „velmi tvrdohlavou, náladovou, neposlušnou a špatně ovladatelnou". Jednou ji také nazval „směsí génia a bláznivé kozy". Díky této charakteristice se ani nechce věřit, že toho spolu později tolik dokázali, že? Klíč jejich úspěchů totiž spočíval ve Winklerově přístupu. Cokoliv po Halle chtěl, musel nastrojit tak, aby to samé chtěla i ona...

Již v roce 1951 spolu vyhráli první mezinárodní závody, a o pouhé tři roky později vybojovali první místo na mistrovství světa v Barceloně! O rok později titul mistrů světa obhájili v Cáchách. A tak začala jejich slavná éra.. Velkými vítězstvími na šampionátech v Dortmundu, Luzernu a Madridu si dvojice zajistila letenky na šampionát v USA. Američané dodnes na Hallu vzpomínají jako na „legendu na čtyřech kopytech"...

Halla nezklamala!

V roce 1956 přišla účast ve slavném Poháru národů ve Stockholmu. Právě zde se stala příhoda, která jasně vypovídá o neuvěřitelném talentu a ctižádosti Hally...

Parkur se skládal ze 17 překážek postavených velmi blízko sebe - již první jezdec poznal, že tento závod bude jen velmi obtížné zdolat. První kolo také nikdo nekončil bezchybně, ani Halla s Winklerem.. Na 160ti centimetrové zahrádce klisna udělala chybu a aby zmírnila její následky, reflexně reagovala takovým způsobem, že si Winkler natrhl sval v třísle...

Bolestí skoro padal ze sedla, ale tehdejší pravidla nedovolovala, aby ze soutěže odstoupil v případě, že by mohl ohrozit vítězství svého družstva. Vyřazení kolegové tedy pomalu vysadili zdrceného Winklera zpět do sedla... Do rozhodujícího kola vjeli jako poslední. Přestože se Winkler několikrát neovládl a při skoku vykřikl bolestí, snažil se alespoň Hallu příliš nerušit. Po doskoku vždy nemotorně dopadl na její hřbet, v sedle se však držel jako klíště. Halla nezklamala - ačkoliv necítila od svého jezdce žádné vedení ani podporu, naopak ji spíše bezvládné břemeno v podobě Winklera vadilo v pohybu, podala naprosto excelentní výkon!

Při jejím představení stadion ani nedýchal a všude panovalo absolutní ticho. Byl slyšet jen dusot kopyt a výkřiky zraněného a do mdlob upadajícího Winklera... A pak již jen obrovský aplaus, když lidé pochopili, že právě sledovali vítěze. Snad poprvé se stalo, že byl nejdříve dekorován kůň a poté jeho jezdec. Švédský král, který vítěze dekoroval, dal nejdříve zlatou medaili kolem krku zcela zaslouženě právě Halle...

Zlatá éra pokračuje

Další zlatá medaile na ně čekala roku 1960 v Římě. Společně vyhráli spoustu Velkých cen, skokových derby a šampionátů. Vítězství dosáhli také ve skoku přes 220 centimetrů, což je německý rekord ve skoku mohutnosti. Halla si za ty roky tak moc zvykla na vítězné dekorování, že se po závodu vždy tlačila dopředu, aniž by ji Winkler pobídl - aby taky ne, vyhrála celkem 152 závodů!

Hvězdou i bez medailí

Fanoušci mohli sledovat její umění naposledy roku 1960 v Bruselu. Poté klisna odešla z aktivního sportu na zasloužený odpočinek, jelikož na ni začaly útočit zdravotní potíže. Porodila osm hříbat, bohužel ale žádný z potomků jejího formátu nedosáhl. Ve svých 27 letech se dokonce stala hvězdou televizní show.

Do koňského nebe odešla roku 1979 v úctyhodném věku 34 let.

Když odborníci později rozebírali celou kariéru této slavné dvojice, zhodnotili jejich vítězné tažení výrokem: „Tady se potkali dva géniové....".  A měli pravdu.

Autorka: Petra Hanáčková