Parkur v moderním pětiboji

Moderní pětiboj je složen z pěti různorodých, avšak velmi náročných disciplín, vyžadujících od sportovce jak rychlost, tak vytrvalost, soustředěnost a všestrannost. Řadíme mezi ně střelbu ze vzduchové pistole, šerm, plavání 200 m volný způsob, parkur a  běh na 3000 m.  Výkony v každé disciplíně jsou bodově ohodnocené, přičemž  body se pak přepočítávají na časový handicap při startu závěrečného běhu (4 body znamenají handicap jednu sekundu). Pořadí je pak dáno pořadím běžců v cíli. Název „moderní" odlišuje tento pětiboj od klasického atletického pětiboje, ve kterém se soutěžilo na starověkých olympijských hrách a byl složen z běhu, skoku do dálky, hodu diskem, hodu oštěpem a zápasu.

Vraťme se ale k samotnému parkuru. Závodník má v rámci soutěže za úkol překonat trať s 12 překážkami, respektive s 15 skoky (1 dvojskok a 1 trojskok), na trase cca 400 m. Parkur musí obsahovat minimálně 7 skoků o výšce 120 cm, což odpovídá úrovni stupně „L". Koně dodává do soutěže pořadatel a závodníci si je losují. Tímto bodem soutěž nabývá na obtížnosti, jelikož zajet parkur na vlastním koni, se kterým tvoříte sehranou dvojici, a s koněm, se kterým máte na seznámení 20 minut před soutěží s možností pouhých 5 zkušebních skoků, tvoří diametrální rozdíl. Před soutěží jsou závodníkům koně představeni v tzv. Jump testu, kdy absolvují parkur s vlastními jezdci.

Bezchybné absolvování parkuru je hodnoceno 1200 pětibojařskými body. Každý bezchybně absolvovaný skok má hodnotu 80 bodů. Všechny chyby na parkuru a překročení časového limitu jsou penalizovány ztrátou bodů dle stanovených tabulkových hodnot (např. porušení obrysu překážky: -28 bodů, odmítnutí poslušnosti koně: -40 bodů, pád koně či jezdce: -40 bodů, překročení časového limitu o 1 s: -4 body...).

Pro ženy, juniory a juniorky  je výška parkuru snížena na 110, respektive 100 cm.

Mezi naše hlavní reprezentanty se řadí Libor Capallini, který na olympijských hrách v Aténách vybojoval bronz, dále David Svoboda, který, nebýt neposlušného koně Chun-Chuna, reálně útočil na zlatou medaili, a Michal Michalík, který ač původně jako náhradník za zraněného Capalliniho, nezaváhal, a jako jeden z mála dobře projel i obtížný pekingský parkur, což mu na závěr vyneslo krásné 6. místo.

Parkur pětibojaři trénují pouze jednou až třikrát do týdne, vzhledem k nedostatku času vůči ostatním disciplínám. Jedná se v podstatě o klasický skokový trénink. Jezdci si koně sami uvolní, připraví, a pak se věnují buď skokům, nebo skokové gymnastice na cvičení rovnováhy. Pětibojaři většinou absolvují pouze kolem 6 parkurů do roka, a proto pak při problematických situacích, které někdy nastanou po vstupu do kolbiště, nemají dostatek zkušeností k vyřešení problému.

Jak vidno, parkur je v moderním pětiboji dost záludným a rozhodujícím článkem. Zvláště když, podobně jako v Pekingu, příliš nepřeje počasí, terén je podmáčený a koně jsou neklidní. Záleží také na svědomí pořadatelů, jaké koně do parkuru dodají. Je jasné, že špičkové závodní koně pětibojařům nikdo nepůjčí, ale přece jen by kvalita koní měla alespoň přibližně odpovídat parametrům parkuru. Už jen proto, aby se předešlo zbytečným úrazům a traumatům u lidí i koní.

Autorka: Mariana Zahradníková