O vlastním připouštění

Aby bylo možné klisnu úspěšně připustit, je nutné, aby byla v plnohodnotné říji. O tomto jevu jsme již dříve psali, proto doporučuji prostudovat tento článek ( Říje klisny ). Klisny mívají toto období individuální, je dobré je proto pozorovat a dělat si záznamy o délce říje a jejích vnějších projevech. Mezi ty patří zejména časté močení, „blýskání", zvýšená příchylnost k ostatním koním a někdy i lidem. V pozdější fázi říje je významným znakem připravenosti klisny k páření zejména strnulý postoj, ve kterém se nabízí ostatním koním. Tato doba je pro připuštění klisny nejvhodnější a je dobré vědět, zda u konkrétního zvířete přichází třetí či pátý den říje.

Klisny na rozdíl od většiny savčích samic neovulují uprostřed říje, ale na jejím samém konci, proto se i akt připuštění nebo inseminace musí odehrávat v druhé polovině říje. Obecně se dá říct, že semeno hřebce vydrží v reprodukčním traktu aktivní cca 48 hodin, proto se doporučuje připouštění od poloviny říje každý druhý den, dokud říje trvá a klisna je k páření ochotná.

Pokud tedy známe reprodukční cyklus naší klisny, můžeme přistoupit k plemenitbě.

Přirozená plemenitba

Klasickou a zcela přirozenou metodou je přirozená plemenitba, tedy akt fyzického vzeskoku hřebce na klisnu. Podle způsobu provedení rozeznáváme několik typů. Plemenitbu harémovou, kdy je hřebec volně vypuštěn do stáda kobyl, u moderních prošlechtěných plemen skoro nepoužíváme, jednak z ekonomických důvodů, jednak z důvodu odlišného způsobu chovu těchto zvířat. Své opodstatnění však může mít u početných stád primitivních plemen, kde odpadají starosti s detekcí říje a plánováním připuštění, neboť hřebec veškerou tuto práci vykoná za nás.

Asi nejrozšířenějším typem přirozené plemenitby je takzvané připouštění z ruky, kdy se klisna upravená k akci (tj. vyvázaná, se zabandážovaným ocasem a někdy i bačkorami na zadních kopytech) přivádí k připouštěcí stěně, na jejíž druhé straně je připraven plemeník. Ten klisnu takzvaně prubuje, tedy zkouší, zda je ochotná se pářit. Dvoří se jí očicháváním a okusováním krku a hřbetu. Pokud je klisna ve správné fázi říje, nechává si tyto projevy přízně líbit, a je možno přistoupit k samotnému aktu. Klisna je vyvedena mimo připouštěcí stěnu a hřebec na ni skáče. Hřebcův vodič kontroluje zavedení pyje a zejména zda proběhla ejakulace, což je dobře poznat podle kývavých pohybů ocasu. Samotný akt spojení je relativně krátký, po několika frikčních pohybech následuje vyvrcholení, během nějž se hřebec většinou zakusuje do kohoutku klisny, a poté celá akce končí. Klisnu je nutno ještě několik minut provádět, aby bylo zabráněno vytlačení semene z pochvy.

Poněkud svobodomyslnější formou připouštění z ruky je tzv. připouštění volné, kdy se k sobě hřebec a klisna pustí do uzavřeného prostoru a jsou pouze pozorováni, člověk však do samotného aktu nezasahuje. Tento způsob se však zejména z ekonomických důvodů téměř nepraktikuje, především kvůli možnosti případného zranění většinou drahého plemenného hřebce. Přirozená plemenitba je jediným možným způsobem plemenitby u anglického plnokrevníka, žádné další možnosti povoleny nejsou a hříbě z případného nepovoleného spojení nebude zapsáno do plemenné knihy.

Inseminace

Samotným termínem inseminace se rozumí vpravení ejakulátu do reprodukčního systému klisny, tedy i u přirozené plemenitby lze mluvit o inseminaci. Běžně se však tímto termínem označují způsoby oplodňování klisen, kde nedochází k přímému fyzickému kontaktu obou partnerů. Naopak současná situace je většinou taková, že hřebec i klisna zůstávají ve své domovské stáji, sperma je hřebci odebráno a transportuje se ke klisně. Má to své nepochybné výhody, zejména omezení stresu pro oba koňské účastníky, lepší kontrolu nad pohlavně přenosnými nemocemi, největší výhodou je však bezesporu ekonomická úspora na straně majitele hřebce. Při přirozené plemenitbě dostává celý objem ejakulátu klisna, při odběru pro inseminaci je možno dávku naředit a úspěšné s ní inseminovat třeba čtyři plemenice. Nevýhodou umělé inseminace jsou o něco vyšší počáteční náklady pro inseminační stanici, a také poněkud nižší procento zabřezávání, zejména pokud se jedná o inseminaci mraženým spermatem.

Umělá inseminace se provádí dvěma způsoby, buď semenem zchlazeným, nebo zmraženým. Pokud není vážný důvod k inseminaci semenem mraženým (například výběr konkrétního hřebce, který není v dojezdové vzdálenosti, nebo již uhynul), je vždy lepší vybrat inseminaci semenem čerstvým a zchlazeným. Na rozdíl od chovu skotu, kde se mražené inseminační dávky používají zcela běžně, je použití mraženého semen v chovu koní stále diskutabilní, především kvůli druhové specifičnosti. Je vhodné ke konzervaci genových zdrojů , ale pro běžný chov je příliš nespolehlivé s  poměrné nízkým podílem zabřeznutí. Podle způsobu zmražení a uchovávání se podíl zabřeznutých klisen pohybuje od 30 - 60 % což není mnoho v porovnání s inseminací čerstvým semenem, nebo přirozenou cestou, kde se podíl pohybuje okolo 70 %  v případě inseminace a okolo 90 % v případě přirozené plemenitby.

Jak na to?

Pokud jste si vybrali hřebce v přirozené plemenitbě, uděláte nejlépe, když zkontaktujete přímo připouštěcí stanici a domluvíte s nimi další postup. Většinou je přivážena klisna v počátku říje k hřebci a je tam několik dní ustájena. Během těchto dní hřebec klisnu prubuje a následně je připuštěn. Na stanici vám i sdělí, jaká vyšetření musí klisna absolvovat, aby mohla být k hřebci připuštěna, jedná se zejména o stěry z pohlavního ústrojí a následné testování na pohlavně přenosné choroby. Klisna také musí mít platné vakcinace a dokumenty pro převoz. Na toto je třeba myslet dopředu a vše zařídit dokud nezačne hlavní připouštěcí období.

Co se umělé inseminace týče, samotné provedení je organizačně poněkud náročnější než připouštění přirozené, není to však nic čeho by se člověk musel bát. Odpadá nutnost testovat klisnu stěry, je však nutno najít v okolí dobrého inseminačního technika, nebo veterináře, který se reprodukcí koní zabývá. Zkušenost člověka, který bude úkon provádět, je velice důležitá. Tento odborník totiž nebude jen provádět samotnou inseminaci, ale především bude s vámi sledovat stav říjového cyklu vaší klisny, aby bylo možno odhadnout nejvhodnější čas inseminace. Vy mu pomůžete svou znalostí chování klisny, ale stejně je na místě ještě ultrazvukové vyšetření vaječníků a dělohy, aby bylo možno stanovit přibližný čas ovulace. Dodejme ještě pro úplnost, že preinseminční vyšetření i následná kontrola březosti probíhá přes konečník. Je to vyšetření poměrně nepříjemné a některé klisny mohou proti němu výrazně protestovat, proto je bohužel nutné připravit si i některé donucovací pomůcky, jako je fajka, lonž nebo vodítko s řetízkem.

Jakmile se vám klisna dostane do stádia říje před ovulací, je nutné objednat inseminační dávku. Přesné podmínky a pokyny vždy uvádí konkrétní hřebčinec, v kterém jste si vybrali hřebce.

Obecně se však dá načrtnout následující schéma:

Objednávka semene probíhá většinou ráno, nebo večer předem. K objednávce budete potřebovat své osobní údaje, údaje o klisně, zejména jméno, životní číslo a plemennou příslušnost. Je stanovena určitá hodina, kdy objednávky končí, poté se hřebci dle poptávky odebírají. Jejich semeno je zhodnoceno, pokud vyhovuje normám je ředěno, zchlazováno a plněno do přepravních kontejnerů, ty jsou většinou z termoizolačních materiálů a hřebčinec požaduje jejich vrácení. Poté jsou dávky distribuovány, u nás často vlakem pomocí služby ČD Kurýr, případně je možný osobní odběr. Je nutné zkoordinovat objednání dávky a příjezdu inseminátora tak, aby prodlevy mezi obdržením dávky a vpravením do těla klisny byly co nejmenší,. Box s dávkou je nutno do té doby chránit před extrémními podmínkami prostředí.

Po inseminaci, respektive případné reinseminaci, následuje kontrola březosti. Moderní ultrazvukové přístroje dokáží zobrazit i velmi malé embryo od 12tého dne od početí, kontrola tedy probíhá v druhém až třetím týdnu. I v případě pozitivního nálezu je však nutno klisnu pozorovat, zda se neříjí, protože může dojít ke vstřebání zárodku. To je poměrně běžný jev, není třeba se jím nechat příliš vyděsit. Pokud se klisna neříjela, doporučujeme provést další kontrolu březosti okolo 40tého dne, zejména kvůli  případnému výskytu dvojčat. Ta jsou u koní vždy nežádoucí, neboť bývají neživotaschopná a ohrožují i život klisny a proto se při takovém nálezu jedno likviduje. Někteří autoři doporučují ještě jednu kontrolu v pozdějším stádiu březosti, např. v 80. dnu. Pozdější vyšetřování se s ohledem na zvýšenou pravděpodobnost zmetání už pak nedoporučuje.

Jakmile je u klisny potvrzeno, že je březí, je nutno zaslat toto potvrzení spolu s příslušnou platbou do hřebčince, který obratem vystaví připouštěcí lístek. Ten má několik průpisů, z nichž dva dostává majitel klisny. Jeden slouží jako hlášenka o narození hříběte pro hřebčinec. Na základě tohoto hlášení se dostaví oblastní inspektor chovu, který provede výžeh a popis hříběte pod klisnou do druhého průpisu, který se následně zasílá na Ústřední evidenci koní a ta poté vystaví Průkaz koně a jeho životní číslo.

O průběhu  březosti a péči o klisnu v tomto období pojednáme zase příště.

Související články (linky)

Připouštěcí sezóna v plném proudu

Říje klisny

Biotechnologie využívané v chovu koní

Autorka: Kabzanová Judita