Připouštěcí sezóna v plném proudu
Pátek, 17. duben 2009
Jaro je pro chovatele koní každoročně velmi hektickým obdobím. S napětím sledují první příznaky blížícího se porodu u svých klisen a tráví dlouhé noci na slámě, aby posléze našli novorozené hříbě poté, co si na pár minut odskočili mimo stáj. O těchto radostech však někdy jindy, neboť tématem tohoto článku budou procedury, které porod hříběte předcházejí, totiž problematika připouštění klisen. Pokud jste tedy majitelem klisny a uvažujete o tom, že byste chtěli její hříbě, je tento článek právě pro vás...
Mám vůbec připouštět?
V dnešní době ekonomické recese je tahle otázka aktuálnější než kdykoliv jindy. Sami jistě víte, že jen chov samotné klisny člověka stojí určité prostředky. Pokud se rozhodnete pro odchov hříběte, počítejte i v případě zdravého koníka s určitou částkou navíc. Pří jakýchkoliv zdravotních komplikacích se samozřejmě tento obnos navyšuje, takže je dobré určit si nějakou finanční rezervu.
Je také nutné rozhodnout se, co bude s hříbětem poté, co jej odstavíte od matky. Půjde na hříbárnu, nebo ho budete odchovávat současně s klisnou, či ho snad prodáte? V posledním případě je třeba zvážit, zda o něj vůbec bude na trhu zájem. Koní je hodně a hříbata od matek bez výkonnosti, kříženci a obecně zvířata bez průkazu původu se samozřejmě prodávají daleko hůře. I v případě původového hříběte však rozhodně nepočítejte s tím, že by cena hříběte alespoň pokryla náklady na odchov. To se podaří většinou jen ve velkých chovech, například anglického plnokrevníka. Budeme-li se držet při zemi, tj. našich podmínek a plemen běžně chovaných v ČR, zjistíme že chov koní rozhodně není lukrativní záležitostí.
Další málo diskutovanou a pro některé i citlivou kapitolou je procento úspěšnosti celého počínání. Klisna nejen že nemusí zabřeznout ani po opakovaném připouštění, ale může embryo vstřebat v raném stádiu březosti, nebo jej dokonce potratit (u koní se používá termín zmetat) i krátce před termínem porodu. Dokonce i samotný porod nemusí dopadnout dobře. Rizika se jistě dají minimalizovat, ale nikdy je úplně neodstraníme, a je dobré si toto všechno uvědomit dříve než skutečně začneme svou chovatelskou kariéru.
Kdy připouštět
Pokud vás předchozí odstavec neodradil, výborně, skočte do reprodukčního procesu po hlavě...
Klisny většiny teplokrevných plemen jsou pohlavně dospělé okolo druhého roku, chladnokrevné o něco dříve. Pohlavní dospělostí myslíme fakt, že proběhla puberta a byl nastartován reprodukční hormonální cyklus, jinými slovy, že se klisnička začala říjet. Období dosažení pohlavní dospělosti však rozhodně není vhodným termínem pro připuštění klisny, je ještě nedospělá takto raná březost by se mohla nenávratně podepsat na jejím zdraví! Z tohoto důvodu je nutné oddělit koňský dorost podle pohlaví pokud možno ještě před prvním rokem.
Mnohem lepším obdobím pro první připouštění je tzv. chovatelská dospělost, která přichází mezi třetím až čtvrtým rokem věku. Není to přesně určený termín, záleží na zkušenosti chovatele, který musí posoudit stupeň tělesného vývoje klisny, zejména tělesnou výšku a proporce koně, a také pravidelnost a intenzitu jejího pohlavního cyklu. Tato doba je však pro připouštění velice vhodná, protože mladá klisna snáze zabřezne a má dost sil i pro následnou výrobu mléka. Je však nutné vzít v potaz, že její tělesný vývoj není ještě zcela ukončen, a proto jí musíme zajistit dostatečný přísun všech potřebných živin v optimálním poměru. Někteří chovatelé uplatňují následující postup: mladé klisny obsednou, připraví na zkoušky základního výcviku klisen a poté je připouštějí a umisťují na pastvině. Následující rok po odstavu hříběte buď klisnu ještě jednou (nebo i opakovaně) připouštějí, nebo ji berou do dalšího výcviku, případně do sportovní testace. Výhodou je zejména šetření pohybového aparátu mladého koně, stejně jako jeho nervové soustavy, starší klisna už se lépe psychicky vyrovná s požadavky tréninku či pracovního procesu.
U starších klisen záleží úspěšnost připouštění na mnoha faktorech - prodělané nemoci reprodukčního ústrojí, kvalita prostředí v kterém klisna žije, její paritě (tedy zda a kolik už měla hříbat) a zejména na kvalitě jejího reprodukčního cyklu, tj. jak často a jak silně se říjí. Klisny narozdíl například od lidí neprocházejí klimakteriem a jsou v podstatě plodné až do konce života. U klisen šestnáctiletých a starších už je nutno možnost připouštění individuálně prokonzultovat nejlépe s veterinářem.
Jakým hřebcem připustit?
Výběr hřebce závisí zejména na plemenné nebo typové příslušnosti vaší klisny. Pokud je zapsána v některé plemenné knize, doporučuji kontaktovat přímo osoby zodpovědné za její vedení, které vám jistě poradí, případně přímo doporučí hřebce ve vašem okolí. Samozřejmě je možné i připustit hřebce jiné plemenné příslušnosti, i zde je ale nutné si ověřit, zda daná plemenná kniha povoluje zápis kříženců, případně jaká plemena je možno na tato plemena připařovat. U nás typickým příkladem takového křížení je připařování plnokrevných klisen hřebci amerických plemen Quarter Horse nebo Pinto. „Výrobu" bezplemenných kříženců silně nedoporučujeme, kromě toho, že „černá" plemenitba je dle zákona č. 154/2000 Sb. O šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat zakázána, je také v podstatě zbytečné tato zvířata produkovat. Zkuste si projít inzerci, je jich všude plno.
I v rámci jednoho plemene je však mez hřebci značná variabilita, zejména v utváření exteriéru. Při výběru konkrétního plemeníka je třeba zohlednit zejména exteriérové nedostatky u klisny a pátrat po hřebci, který je v dané oblasti nadprůměrný. Dalšími neméně důležitými výběrovými kritérii jsou charakterové vlastnosti hřebce, jeho vlastní výkonnost, konstituce a zdravotní stav. U některých plemen, například u již zmiňovaných amerických plemen, nebo u koní Kinských, hraje roli i barva plemeníka, nutno však podotknout, že toto kritérium by mělo mít nejmenší váhu. S výběrem konkrétního hřebce opět nejlépe poradí vedení plemenné knihy, případně inspektor chovu. Mějte však na paměti, že nabídka je poměrně široká a vybrat toho nejlepšího z nejlepších nelze, vše závisí na osobním vkusu a preferencích. Také nečekejte, že hříbě bude malou kopií otce, protože větší podíl na exteriéru (a koneckonců i povaze) hříběte mívá většinou matka, a otec je většinou jen korektor. Výjimky však jako všude existují.
O tom, jak vlastně připustit, jaké jsou možnosti a jak celou akci prakticky provést, zase příště...
Související články:
Autorka: Kabzanová Judita
Počet přečtení tohoto článku: 1378