Býčí zápasy na koni - Rejoneo

Historie zápasů

Býčí zápasy na koni se objevily již několik staletí před naším letopočtem, kdy Ibeřané začali bojovat s divokým turem pomocí krátkých kopí, a to přímo z koňského hřbetu. Této hře holdovali také Římané, pod jejichž nadvládou se Španělsko ocitlo. Obliba zápasů stoupla natolik, že došlo k vyhubení divokých býků, a tak se začali býci chovat speciálně pro rejoneo. Zápasy se tedy z volné přírody přesunuly na náměstí, kde zastupovaly funkci divadel. Začátek 18. století přinesl velký pokles obliby her, protože král Filip V. pronesl, že tyto turnaje jsou pouhou ukázkou surovosti a do módy se dostala korida...

Rejoneo začalo znovu vzkvétat až po roce 1923 a rozšířilo se do další země, a to do sousedního Portugalska. Zatímco v zemi svého původu končí zápas smrtí býka přímo v aréně a býk se brání otupenými rohy, v Portugalsku umírá býk až na jatkách a jeho rohy jsou pokryty tlustými koženými návleky. Rejoneador se vyznačuje nejen svou odvahou, ale i jezdeckými dovednosti nejvyššího stupně - splňuje totiž nároky vysoké Španělské jezdecké školy či francouzské Cadre Noir.

Jak zápas probíhá?

Hra je složena ze tří částí a na každou z nich se koně mění. V první části by měl jezdec zabodnout do šíje býka tři kopí, jejichž dříky ulomí. V druhé části se zabodávají do býkova krku banderilly a třetí část je pro býka osudná. Jeho život vyhasne zabodnutím kopí přímo do krku. Jako hrdina je oslavován rejoneador, který cválá na koni v těsné blízkosti rozzuřeného býka, vykloní se ze sedla a zabodne do jeho těla kopí. Zápas je protkán mnoha emotivními situacemi, velice oblíbené jsou způsoby, kdy jezdec najíždí šikmo na útočícího býka, či se řítí přímo na něj a na poslední chvíli se vyhne - nerovní soupeři se tedy minou doslova tělo na tělo. Jezdci velmi často ovládají koně pouze jednou rukou, či otěže nedrží vůbec - kůň je pak ovládán pouze správným sedem a pomocí holení.

Výběr vhodného koně

Aby byl rejoneador úspěšný, musí být se svým koněm v úplném souladu, což je důsledkem dlouhodobého výcviku a vzájemné důvěry. Velikou roli hraje výběr vhodného koně. Prim hrají dodnes kvalitní andaluští hřebci.

Výcvik koně

Samotný výcvik je také trnem v oku ochránců zvířat - při tréninku se často používá ostrý obnosek, který rozedře nos koně až do krve, později je kůň ovládán pomocí páky. Teprve po zvládnutí figur vysoké jezdecké školy dochází k nejdůležitější fázi výcviku - setkání s býkem. Nejdříve však býka nahrazuje atrapa - obyčejný trakař s rohy, který ovládá člověk. Potom se kůň setkává s krotkými neútočícími býky, mladými býčky nebo krávami. Po pečlivém vyhodnocení celého výcviku nastupuje kůň ke svému prvnímu skutečnému zápasu...

Pokud vezmeme v úvahu bezpečnost jezdce ve srovnání s koridou, je rejoneo pro člověka méně nebezpečné - cílem útoku býka totiž není jezdec, ale jeho kůň...

Názor ať si udělá každý sám. Cílem tohoto článku není rejoneo bránit, ani ho odsoudit, ale pouze přiblížit jeho historii a průběh boje. Ovšem ať chceme nebo ne, býčí zápasy na koni jsou nedílnou součástí historie jižanských národů a nutno dodat, že senzacechtivé publikum si tuto show žádá dodnes...

Autorka: Petra Hanáčková