Na hřbetě koňského policisty

Běžný policejní kůň vstává okolo šesté hodiny ranní, aby se jako každý tvrdě pracující poctivě nasnídal. Poté odpočívá zhruba jednu až dvě hodiny, než je vpuštěn do výběhu, kde se může připravovat k tréninkové jízdě či lonžovat se svým pečovatelem. Okolo jedenácté až dvanácté hodiny koně obědvají. Po odpolední pauze, která trvá opět zhruba dvě hodiny, nastupují ke své práci. Někteří tedy vyráží na hlídku do lesoparků, na křižovatky či se připravují na noční náročnější akce jakými jsou např. různá sportovní utkání. Úderem osmnácté hodiny se většina strážců vrací k večeři a má odslouženo. Jejich průměrná pracovní doba tedy trvá zhruba 4 hodiny.

Ne každý kůň se však může dostat k policejním oddílům. Vybíráni jsou pouze teplokrevní koně zhruba ve věku od tří do šesti let, jejichž výška v kohoutku se pohybuje mezi 160 - 170cm. Kůň musí mít pevnou a silnou tělesnou konstrukci i zvladatelný klidnější temperament. Poté může nastoupit k výcviku, který probíhá v mnoha bodech od základních po náročnější a kromě trpělivosti vyžaduje i úzkou spolupráci se svým jezdcem.

Mnohé z úkonů policejního koně jsou však i životu nebezpečné, proto má každý k dispozici své speciální vybavení, jež používá především při konkrétních výjezdních akcích. Nohy má opatřeny kamašemi z tvrdého plastu, nos má kryt speciální přepážkou, oči plexisklovým krytem a bedra nehořlavou dekou, která zároveň slouží jako tlumič proti nepřátelským úderům.

Vedle základních dovedností jako je korigovaný klus, cval a chůze musí daná dvojice projít i dalšími kurzy. Kůň s jezdcem musí absolvovat terénní jízdu přes přírodní překážky, drezurní zkoušku, parkurovou skokovou jízdu a speciální parkur s rušivými efekty jako jsou dělobuchy, sirény, prapory, pobíhající dav apod. Dále musí být jezdec s koněm schopen procházet klidnou vodou, ohněm, kouřem z dýmovnice, přecházet přes dřevěnou lávku, vytlačovat dav apod. Jezdec poté musí ze hřbetu koně umět otevírat branky, používat obušek, střelnou zbraň aj. Celý kurz trvá v závislosti na schopnostech koně, nejčastěji však v rozmezí od dvou do šesti měsíců. Každé dva roky je kurz nutno opakovat.

Do konce milénia byl ale výcvik policejních koní na území ČR poměrně silně omezen. Až koncem roku 2003 vzniklo v České republice tolik očekávané Výcvikové středisko služební hipologie v Brně-Medlánkách, které zajišťuje pravidelný výcvik jízdních policistů a služebních koní v průběhu celého roku. V Čechách zatím však neexistují policejní chovné stanice, které by si své koně vychovávaly. Policie tuto činnost stále nechává na konkrétních chovatelích, od kterých pak vhodné kandidáty odkupuje. Např. pražský oddíl jízdní policie má v průměru 16 - 19 koní, okolo kterých se pohybuje zhruba 30 policejních jezdců

V současné době je policista na koni ale přeci jen raritou. Kam však sahá historie  těchto ochránců pořádku? Od středověku existovaly městské hlídky, které se ale řadily spíše k vojenským silám. Ve světě začali moderní policisté na koních fungovat zhruba až od 18.století, kdy od armády přebraly kontrolu nad civilními nepokoji. Poprvé byla jízdní policie použita v Londýně, kde dohlížela na průběh různých ceremonií, průvodů a slavností. Dnes jízdní policie slouží např. i k řízení dopravy a účastní se výjezdních akcí, kde je omezený pohyb motorových vozidel. V parcích, lesoparcích, v okolí velkých nádrží, městských či chatových oblastech a v zahrádkářských koloniích působí pravidelně. Dále pátrá i po odcizených vozidlech.

Zkrátka a dobře, využití koňských ochránců pořádku je sice poměrně široké i dnes, ale vývoj moderní techniky se zdá být rychlejší než koňský cval. Leckdy by však nasazení čtyřnohých četníků vzbudilo určitě méně mediálního pozdvižení než např. vodní děla či slzný plyn. Třeba skutečně jednou budete sedět v parku a projede kolem vás celá skupinka jízdní policejní kavalerie, které bylo nařízeno rozpustit nezákonnou demonstraci na náměstí. Zatím tomu však tak není. Možnosti jízdních strážců jsou kapacitně omezené, a nám nezbude nic jiného, než si postesknout, že New yorská jízdní policie je na tom prostě o něco lépe. Nemluvě o bláznivých rebelech, jež si budou muset pravděpodobně zvykat na silnější proud vodní spršky a slzy v očích. Hodně štěstí.

Autor: Ondřej Moravec