Amatér aneb přirozená komunikace mezi koněm a člověkem

Zatím co se rozmýšlela, které ze sedel si obedná jsem zamířila ke šteláři s knížkami. Bylo tam spoustu knih. Jak obsednout koně, péče, encyklopedie koní.
Klížkama jsem prolistovala v celku rychle. Knížky mi pod rukama mizeli.

Nakonec se mi do rukou dostala knížka s tématikou práce ze země ale v podání přirozené komunikace. V knižce jsem listovala důkladně a z rozvahou.
Posadila jsem se na židlu, která byla postavená vedle štelářku s knihami a vytrýnou s jezdeckými botami.

Knížku jsem měla vruce déle než lec kterou jinou.
Tahle mě zaujala a často jsem si i některé úseky přečetla.
Knižku jsem si vložila pod paži a zamířila jsem si koupit nějaký dlouhý lonžovací bič a lonž. Lonž jsem už měla doma jenže už dlouho používanou a karabinka tak, tak držela.

Kamarádka si sedlo vybrala, ale bohužel ho neměli na skladě.
Navštívili jsme i jiné jezdecké obchůdky a tak místo sedla si koupila aspon novou stájovku. Za to já jsem si domů vezla nákup za rovných 800 :D

Večer před spaním jsem si přečetla celou brožuru a o víkendu jsem měla chť začít s výcvikem přirozenou metodou.
Týden uběhl jak voda a o víkendu jsme začali s výcvikem.
Nejprve se Tim bál biče, ale lonžování nám docela šlo i ten byč bych nepotřebovala jak skvěle reagoval na slovo.

Postupovali jsme pomalími krůčky a měla jsem z něj radost.
Až na nás narazil malí problém a to to že kůň při stupu k němu začal ustupovat a v knižce radili přistupovat z boku.
Jenže jsem nevěděla že Tim vyhodí.

Naštěstí se netrefil, ale chyběl malí kousek a chytla bych to i s úrokama.
Nevěděla jsem zda lekci přeskočit neboco vlastně.
Kapitolku jsem si vždycky před následujícím dnem proštudovala abych věděla co a jak. Měsíc utekl jak voda a můj šikovný TIM se naučil i úklonu a další cirkusácké cviky.

Blížil se večer a tolik už nepražilo slunko.
Nasedlala jsem ho a vyrazili jsme do přírody. Jeli jsm podle své obviklé trasy a to kolem velkého stromu, loukou a kolem hájku a domů jenže druhou stranou.

Tim se najednou něčeho lekl, a rozběhl se semnou.
Skákali jsme přes spadlé stromy. Hájek nebyl posečený a na nás číhali v cestě spadlé větve a kolem nás píchlavé keře planoucíh růží.

Hlava nehlava Tim utíkal, opatrně aby mě nezhodil, ale od té věci co ho viděsila chtěl pryč. Cesta kolem nás ubíhala a já věděla že se Tim řítí do ÚDOLÍČKA. Nazýváme to s kámoškou tak proto že je to propadlejší terén a zarostlí kopřivama. Tim se nenechal zastavit. Přeskočil velký pařes přes který se tyčili velké větve zkozeny včerejší bouřkou.

Tim zahučel mezi kopřivy a jako na jehličkách se zatavil, funěl, byl nervozní a nevěděl co to je. Co ho to pořád šimrá a páli do nohou a břicha.
Nastál v klidu, ale pořád couval.

Věděla jsem že kopřivi němá rád a že ho to pálí tak jako člověka.
Věděla jsem že je zle, ale nahlas jsem odfoukla ten vzduch co jsem v sobě držela. ''Neboj se to zvládnem'' šptala jsem mu do uší.

''Takže Time, jeden krůček, to je ono druhý krůček'' Než jsem stačila říct třetí začel být nervozní a začal odfrkávat.
'' šŠŠŠŠŠŠŠŠŠ Time to zvládnem¨'' DÁL JSEM na něj takhle mluvila.
Mluvila jsem mírným hlasem jako by se nic nedělo.

Lítkama jsem ho zmáčkla a mluvíc na něj sme dělali pomalé krůčky.
Neustále jsem na něj mluvila a chválila ho.
Tim poslouchal můj hlas a mi pomalu vycházeli z Údolíčka plných kopřiv.

Stále poslouchajíc můj hlas pomalu nahračoval a to pálení kopřiv necítil.
Měla jsem pocit a věřila jsem že ho nesmím sklamat že mi teď důvěřuje.
Vyšli jsme s kopřiv jako by nic a ode mě dostal odměnu.

Chvíli jsem ho nechala pást a přemýšlejíc jsem se v kroku houpala ze strany na stranu. A tak z vlastní zkušenosti vím že postup je to jediné co v knížkách o přirozené komunikaci vyčteš, ale to jak máš získat důvěru svého koně na to bohužel musíš přijít sám/a.

Proto ti poradím: NASLOUCHEJ SVÉMU KONI A DOSTANEŠ OD NĚJ TO,
CO LEC, KTERÝ MAJITEL SVÉHO KONĚ NEDOSTANE, TOŤ JE TA DŮVERA.

Varování: Sklamešli nebo se přetrhne vaše důvěra těžko se navazuje zpět.

HODNĚ ŠTĚSTÍ.

Přidáno: 75 bodů