Čekal tam na mě, a nic mi neřekl.

Roky ubíhaly jako voda. Ke 14 narozeninám sem se svého koně nedočkala, ale věděla jsem že až to příjde tak to příjde. Nic by se nemělo uspěchat.
Rok po té jsem začala jezdit na jednom ranči.

Víc a víc jsem si uvědomovala co vše sebou přináší kůň a to nejen finančně, ale i ta fyzická stránka pro mě. Jiný by si to uvědomil, zahodil by vidle a lopatu a utíkal by prvním východem ze stáje. Čím víc jsem si to uvědomovala, tím více jsem po něm toužila.

Lákali mě společné vyjížďky do přírody, společné procházky a spásání trávy.
Tohle všechno jsem si vyzkoušela na ranči a ráda jsem se tam vracela nadčená co se bude dít dnes.

Ale nic zadarmo. Bylo to i házení hnoje, chystání krmení, sláma, seno, čištění atd. To všehno jseme s holkama dělali po vyjížďce. Když to člověk dělá s láskou, tak s tím je rychleji hotov než ten co jen postává a přemýšlí co udělá. Mnohdy jsme se při úklidu stáje nasmáli a vozili se v kolečkách se slámou. Házeli jsme na hůře po sobě seno.

Byla to vždy zábava. Měla jsem na ranči všechny koně ráda hlavně kobylku Šínu. Byla celkem paličák, ale to všechny kobyle.

Však to byli jen koně na kterých jsme jezdili. Po každé, před vyjížďkou jsem zašla do ohrady kde byl jen jeden koník-valášek.

Měl zvláštní barvu, takovou neobviklou, ale za to měl krásný oči. Donesla jsem mu vždycky kousek sena nebo jablíčko a za každé pohlazení byl vděčný. Byl v ohradě věčně sám, kde trávil i noce v takovém přístřešku.

Ten koník patřil nějaké holčině co tam chodivala jednou do týdne. Ale majitelé ranče se o něho starali.

Na internetu jsem projížděla inzeráty s koňma. Inzerátů zde bylo poměrně hodně, ale buď drazí, s nějakou vadou a nebo z druhého konce repuliky.

Jako dítě jsem chtěla koně, jakékoliv barvy, plemene, pohlaví. Ale čím dál víc stárnu, tím větčí mám nároky.

Stáj sme doma měli vyřešenou. Bývalá dílna. Jen ten koník né a né se objevit.
Projíždla jsem snad všechny stránky s inzerátama, ale marně.

Narazila jsem na inzerát kde nebyla fotka, jen napsáno:

PRODÁM HODNÉHO VALÁŠKA, zvyklí na venkovní ustájení, ale box nedělá prOblém. Pro rekreační ježdění, ošetřován dětmi. Kovář bezbroblémů. Zlozvyk žádný. Cena k jednání -.

Lákalo mě to se tam zajet podívat, když je ustájen kousek od naší vesnice.
Mamka tam zavolala a domluvili jsme si termín schůzky. Dala nám adresu.

Za týden jsme tam přijeli a paní nám oznámila že koník je ustájen u někoho jiného. Nasedla do auta a ukazovala nám cestu. Bylo sucho a tak jsme jeli skratkou, polní cestou.

A hádejte co. Přijeli jsme ze zadu k ranči kam chodím jezdit. TUŠÍTE DOBŘE, ale budu vás ještě chvilku napínat.

Zavedla nás k velké ohradě s přístřeškem a tam koník. Valášek, vděčný za každé pohlazení. Valášek se zvláštní barvou srsti a krásně jemnou, lesklou hřívou. Koníka jsem projela a ten den si naši s tou holčinou plácli a koník byl můj. Bylo skvělé že jsme ho tam mohli nechat ještě ustájeného, než dokončíme, vymalujeme stáj. Každý den jsem se tam snažila jezdit, a kobylku Šínu, tu palicu tvrdou vyměnila za jemného valáška.

Cválali jsme, klusali přes louky a lesy. Krásnej koník s dobrou povahou a zvláštní barvou. (né přímo hezkou), ale já ho viděla jako mého hodného, ochotného koníka.

Najít toho pravého koníka nám trvalo zhruba 2 roky. Dnes mi je 16 a můj koník se jmenuje Tim a jsme nerozlučná dvojka.

Jen všem co si chtějí koupit koníka.

Kupte si ho jen tehdy, kdy budete opravdu vědět jaký je pro vás ten pravý.

Přidáno 80 bodů.