Co čas vzal...
Středa, 12. květen 2010
Bylo mi tenkrát asi 6 let,kdy jsem poprvé jela na poníkovi Lucce,já vím,je to už dávno,ale pořád si to živě pamatuji,a asi od té doby miluji koně,dřív jsem ani neměla příležitost poznat,jaká jsou to užasná zvířátka.Jezdila jsem u mojí tety z Rumbuka...Můj děda lucince jezdil stavět sátj a při té příležitosti nás brával s sebou.Byly to krásně časy,které jsem trávila na konském hřbetě.
Za parných dní,jsme s tetou a se ségrou s poníky projížděli lesem.Nebo,když nás tam brávala jiná teta,...,...,...byli to moc krásné časy..Jenže pak se teta Eva,která nas k tetě Šárce na poníky brala odstěhovala,děda taky,babička taky,...,...,...a už to nbylo jako dřív...přestali jsme se vídat.Ještě si pamatuji Lucinky hříbátko Lovely Bary,kterou měla s malým poníkem Béďou,kterého si taky pamatuji,ale pak už se toho hodně změnilo,mě a ségru máma nepustila samotný a ona sama neměla čas.
Později jsem jen tak náhodou narazila na Šárky e-mail...začali jsme si psát.Dozvěděla jsem se plno novinek,od tý doby,co jsme se neviděli. Lovely Bary vyrostla,teta si pořídila mulu,pejska,páva,...,...,...a Barušce se narodilo hříbátko.Nedávno jsme byli s mamkou v rumburku u doktora,a při spáteční cestě jsme potkali tetu,Lucinku a Dášu,Šárku bych poznala,ale já se prý strašně změnila,že mě vůbec nepoznala,dohodli jsme se,že přijedu a už se na Šárku,i na zvířátka moc těším!
Přidáno: 33 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 238