Federweisser

Nyní máme 3 chovné kobyly, tři 2leté hřebečky, 2 loňská hříbátka, 5 sportovních koní ve věku 4-6 let, 8 soukromých koní, 4 školní koně a zbytek jsou mladé klisny a valaši. Co je ale podstatné. Tento kůň byl velice výjimečný!

Je Hanoverského plemene, ryzého zbarvení. Narozen 2.2. 1994. Má nepravidelnou lysinu a klenutou šíji. Vítězí na T drezúrách a T parkurech! Připouští stovky klisen. V našem JK je polovina koní po Federweisserovi. Je to kůň za 10 miliónů! Při trénincích chodí ,,zbalený'', i když je na dlouhé otěži!

Měl ladný krok, lehounký klus a houpavý cval, byl pastvou pro oči. Když jsem tyhle stáje navštěvovala mým prvním rokem, ,,Feďa‘‘ byl někdy v červnu roku 2009 převezen do sousední stáje v Životicích na připouštění. Tohle však bylo jeho osudové léto.

Jestli si někdo vzpomíná na tohle parné léto, tak ví, že tehdy byly obrovské záplavy v Moravskoslezském kraji. Nepředstavitelně hustě a nekonečně dlouho lilo, lilo a lilo. Řeka Jičínka, která se táhla naproti přes cestu metr po metru stoupala. Až dosáhla výšky všech jejich mostů, přelila se přes cestu a stále stoupala.

Obě tyto stáje leží na svahu menšího kopce, ale ani to nestačilo. Voda se hrnula z kopců přímo do stájí. U nás měli koně vodu po kolena, ale v Životicích se koně v boxech topili. Feďu vytáhli na poslední chvíli. Nic mu nebylo, vrátil se k nám a dále se připravoval na ukončení Mistrovství v sezóně. Ale jen do 27.7.

Bylo parno a já šla do stáje pro lonžovací bič, abych jej odnesla naší trenérce. Už jsem vycházela ze stáje, když v tom mě něco přinutilo jít se podívat na Feďu do boxu. Ležel a protahoval se. Kdybych, ale věděla, že mu selhává srdce, neodešla bych! Asi za půl hodiny jsem tam šla znovu, tentokrát pro repelent.

Zase mě něco přinutilo a to silněji, abych se na něj znovu podívala. Ležel a nehýbal se. Polilo mě horko a zima najednou! Odhodila jsem repelent a i když jsem měla z Feďi velký respekt a nikdy se k němu nepřiblížila na dva metry, neváhala jsem a otevřela jeho dvířka boxu.

Nehýbal se, nedýchal, zatřásla jsem ním, ale nic. Za chvíli přišla má kamarádka, co mi tak trvá a našla mě v jeho boxu klečet na kolenou. Řekla jsem jí, ať letí pro Nikol - naší trenérku. Milovala Feďu jako nikdo. Přihnala se do stáje a nevěřila tomu, co vidí. Řekla jsem jí, že je mrtvý, nedýchá.

Odvezli ho na pitvu do Brna. Zjistili, že měl 2x tak větší srdce a praskla mu chlopeň. Odešel na věčné pastviny a my na něj nikdy nezapomeneme. Kdybych jen věděla, co se děje, když jsem ho viděla poprvé. Prý se nedal zachránit, ale to nic nemění na tom, že už tu s námi není.

Přidáno: 80 bodů.