Flérka
Úterý, 4. srpen 2009
„Ach jo…už je zase konec.“ povzdychla si Klára, když odváděla Tinu do jejího boxu.
Opatrně z Tiny sundala sedlo a uzdu a pospíchala do sedlovny, aby ještě zastihla svou trenérku. Chtěla se jí zeptat, koho si má vzít na zítřejší závody, ale když otevřela dveře od sedlovny, tak tam našla jen samá sedla a uzdy. S dalším povzdechnutím odložila sedlo, pověsila uzdu na věšák a odešla se rozloučit se svou oblíbenou kobylkou.
Právě když za sebou zavírala dveře, tak se jí pod nohama začala motat stájová kočka, které všichni neřeknou jinak, než Dračice pro svůj chundelatý rozčepýřený kožich.
„Copak je? Kam mě to vedeš?“ zajímalo Kláru a po hlasitém –mňau- se jen zmohla na chabou a nedokončenou odpověď, protože právě když už to chtěla vzdát a nechat kočku samotnou ve tmě, uviděla černou siluetu nějakého koně. Kláře to samozřejmě nedalo a šla se podívat na toho záhadného koně, který stojí v posledním boxu, kam skoro nikdo nechodí.
Když už byla blízko, tak si všimla stříbrné přezky na ohlávce a v tu chvíli jí to došlo.
Vždyť to je Flérka, pomyslela si a rozsvítila světlo ale proč je tady vzadu???
V okamžiku, kdy se světlo rozsvítilo jí hlavou problesklo tisíce otázek.
„Pane bože, co to s tebou udělaly? Copak ti je, to na tebe dočista zapomněly?“
Flérčina srst byla nepředstavitelně zcuckovatělá od bahna, hříva vypadala jako by jí někdo nepročesával už nejméně rok a v jejím boxu nebyla vůbec žádná sláma, ale hlína a maličkatá kopka sena.
…
Druhý den, když Klára přijela do jízdárny, tak z kapsy vyndala rozpůlené jablko a hned si to zamířila k zadnímu boxu, kde včera našla strašně zuboženého koně. Když už ale přišla k tomuto stání, tak tam nenašla nic než prázdný kyblík na vodu…
Od uživatele Kathrinca - přidáno 60 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 278