Koňská láska

Když jsem v 8:00 byla o5 před stájí, hrozně jsem se těšila, že budu moct být u koní. "Jsem tak ráda, že tu jsou alespoň nějací lidé, ke kterým můžu chodit ke koním na brigošku" pomyslela jsem si, ale to jsem nevěděla, co mě čeká. "Ahoj, Terko!" zavolala jsem a ona mi též odpověděla. "Ahoj, Kristýno!". Podrbala jsem psi- Laryska a Vilmu, opřela kolo o zeď přezula se a šla kydat. "Hojky, koníci! jak jste se vyspali??" věděla jsem, že mi neodpoví, ale jeden z nich na mě zařehtal "Ale, že by mě tu někdo měl rád?? Takové štestí mě v životě nepotaká." dodalajsem, vzala ohlávky a vyvedla všechny koně do uličky a přivázala a tak podrbala a dala jim pamlsky. "Tak co?? Chutná??" Copaks jim to podstrčila??" zeptala se mě s úsměvem pani Červená. "Ále, jen obyč pamlsky" odpověděla jsem cestou pro lopatu, vidle a kolečko. "Já, že jim to tak chutná!!" zavolala na mě a ještě dodala "Kdes je koupila?? Na náměstí ve Zverimexu??" "Jojo, maj tam ještě velký pytel a nebo takovéhle a vanilkovoananasovou příchutí, ale já radši beru ty mátový.". Nabrala jsem hnůj na vydle a dala ho do kolečka, pak jsem ale zaváhala. Proč se mě+ na to ptá?? Vždyť tady bydlí a tady jsme na náměstí! Ale moc dlouho jsme to neřešila a za chvíli to bylo hotové a tak mi Terka shodila s půdy slámu, já ji navozila. Tak to bylo i se senem a za nedlouho si koně mohli pochutnávat na čerstvém seně, teda jen ti, kteří jeli odpoledne s vozem pro čerstvé krmivo a ostatní šli po snídani do výběhu. "Buďte tu hodní!" naoko jsem jim přikázala. Věšela jsem zrovna ohlávky, když jsem slyšela zařehtání ze stáje, bylo čím dál hlasitější. Vešla jsem a uviděla 3 nebo 4 letou Bertu a řekla "Ale copak, ty uličnice! Že by ti nešel otevřít box a tak bysis volala kamarády??" zeptala jsem se jí za chůze a když jsem k ní došla, pošeptala sjhem jí do ucha: "Mám tě moc ráda!...A navždy budu!" V tu chvíli mi dala hlavu přes rameno a zatlačila jí, jako kdyby mě chtěla pobejmout a tak jsem jí objala, jemně zařechtala a potom zafrkala.

A tak to bylo i další dny, až nadešlo 1.9. a já ke koním mohla už jen zřídka (Jsem na gymplu.). A tak, kydž jsem koupila rodině Červených bonboniéru jako poděkování a koním velkej pytel pamlsků a šla se loučit, myslela jsem, že mi pukne srdce a Berta to asi vycítila a mohutně zařehtala, jako by chtěla zakřičet: Neodcházej!!! Zůstaň tady, mám tě ráda... Od té doby, kdykoli projdu nebo projedu kolem vrat stáje, uslyším zařehtání a je mi do breku...

Opravdu jsem si to nevymyslela a jestli jsou tam nějaké chyby tak mi to prosím promiňte.

Kristána Brabcová

Přidal uživatel "Stephany" - přidáno 60 bodů