Poprvé bez sedla..
Pátek, 29. leden 2010
To jsem jednou šla na vycházku s mým milovaným Šimlínkem. Vycházku jsme si užívali, on na vazáku chodil za mnou jako pejsek :-). Nechala jsem ho ať si občas uždibne tu krásnou a šťavnatou travičku. Došli jsme až ka takovému malému kopečku, já na něm stála a on si stoupl pode mně a pásl se. jeho záda byla přesně v mé úrovni a mě strašně lákalo zkusit na něj sednout bez sedla. Ale vzpoměla jsem si co mi říkaly kamarádky, že to taky kdysi jeden zkusil, ale nestihl se na jeho hřbetě ani ohřát a hned letěl dolů. Ale zvědavost byla silnější než já.
A tak jsem mu nejdřívě prsty jen tak přejížděla po zádech, pak jsem zatlačila, Šimlínek nic jen se pásl dál. Tak jsem se o jeho záda úplně opřela a on pořád nic, nevšímal si mě. Pro mě to byl veliký úspěch. Chtěla jsem si na něj sednout, ale řekla jsem si, že by bylo lepší kdyby tady někdo se mnou byl. A tak jsem s ním rychle utíkala do stáje. Vyprávěla to mojí kamarádce, která mi nechtěla uvěřit, ale šla nakonec se mnou na oné místo a vzala sebou i fotoaparát. Ukázala jsem jí jak sem na něm ležela. Lehla jsem si na něj a Šimlínek opět nic, vypadalo to jako kdyby se na něm celý život jezdilo bez sedla. A tak jsem se rozhodla, že si sednu úplně.
Natáhla jsem nohu a už jsem tam byla. Zavřela jsem oči a jen jsem čekala kdy poletím zase pěkně dolů. Ale uslyšela jsem jen smích mé kamarádky. Nic se nestalo, otevřela jsem oči a stále jsem na něm seděla, Šimlínek se ani nehnul a jen se na mě díval a jakoby chtěl říct:,, To ti to ale trvalo než tě to napadlo"! Já byla v sedmém nebi. Zkusila jsem se s ním i projít, on byl jen na ohlávce a vazáku, ale nic nezkusil chodil poslušně. A já jsem byla šťastná, že jsem byla první kterou na svém hřbetě nechal beze sedla. Na ten den nikdy nezapomenu:-)
Přidáno: 58 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 241