Poprvé na koňském táboře

Já s kamarádkou jsme měli na starosti krásného bílého poníka Artexe. Jednoho dne jsme ho dokonale vyhřebelcovaly, osedlaly a vyrazily i s trenérkou na jízdárnu. Trenérka si s sebou vzala obrovského hnědáka jménem Barnet.

Chvíli jezdila jen kamarádka, vše bylo v pořádku. Pak ale přišla řada na mě. Nasedla jsem na Artexe a splnili jsme povel trenérky "Krok!". Udělali jsme si kolečko po obvodu jízdárny. Artex byl dokonalý provokatér a nedal Barnerovi pokoj.

Když jsme jeli další kolo, Bárný se rozhodl, že dá Artexovi co proto. Jeho nádherná hlava vystřelila proti Artexovi, jako kdyby to byl nějaký had. Barnet měl v úmyslu stisknout Artexe pomocí pysků. Jenže v tom okamžiku trenérka zavelela "Klus!" Tak jsem tedy Artexe okamžitě pobídla do klusu. Poslušně naklusal. A tam se stala ta chyba.

V tu chvíli se k nám přiblížila Barnetova hlava! Kvůli tomu, že jsme zrychlili, se netrefil do Artexe, ale do mého stehna. Okamžitě se mi zatmělo před očima a v tom okamžiku u mě byla trenérka, aby zastavila Artexe, který poslušně klusal dál. Opatrně jsem z něj slezla a to byla moje poslední jízda, ten den.

Celou dobu mě celý tábor uklidňoval, že to bude dobré. Sama jsem se bála se na svoje stehno podívat. A taky jsem měla důvod. Bolelo jako čert. Potom jsem tedy sebrala všechnu odvahu a podívala se. Rozhodně jsem své stehno nepoznala. Bylo celé modré!

Myslím, že na tento zážitek nikdy nezapomenu. Rozhodně to ale nebyl špatný zážitek, protože nehody se stávají. Jen jsem si odnesla dobrou zkušenost :)
Příští den jsem beze strachu znovu seděla na Artexovi a společně jsme pokračovali v učení se ježdění.

Přidáno: 44 bodů.