Příběh dostihového koně

Člověk má v posledních pár století, dá se říct koňský život v rukách. Záleží jen na nás jak s tím to životem a koňskou duší naložíme.

Proč tohle vůbec říkám?! Chci Vám povědět příběh jednoho koně, šampiona a bojovníka, o kterého měl celý svět zájem- nebyl to obyčejný kůň byl to dostihový, výjimečný kůň. Jeho sláva a ctižádost ve všech časopisách a v srdcích mnoha dětí a koňských milovníků se jednoho dne stala osudným.

Běhal závody ve všech státech a zemí po celém světě. Neběžel proto že by měl z toho nějaký požitek, běžel za lidským srdcem, běžel proto, že neměl jinou volbu, neměl navybranou. Neznal nic jinného než tréning a dostihovou trať.

Běžel pro něco co vlastně vůbec nebylo, čekal od života víc, jen trošku pochopení. Čekal že ty příběhy, které slýchaval v noci na volných pastvinách u původního majitele kde se narodil, že jsou pravda.

V těch jeho přátelé vyprávěli jak koňská láska k člověku je vratná. Že čím více kůň miluje tak člověk mu to vrací stokrát víc. Jenže čekal že půlka bude alespoň pravda.

Kůň nahrazoval křídla, při jeho vznesu však na trati dostal bičem co ho neustále připoutávalo k zemi. Čím více se snažil dávat žokeji lásku tím více přestával doufat.

Jednou běžel velký závod, na který dlouho trénoval. Běžel, běžel řídil se a věřil člověku co běžel s ním- důvěřoval mu. Jenže se hnali do příkopu, u kterého kůň už předtím tušil že na to nemá sil v to takové rychlosti překonat.

Věděl to, ale důvěra k tomu že ten člověk na něm ví co dělá- mu věřil.
Byl stále pobízen k rychlejšímu výkonu, až to vypadalo že se nedotýká země.
Tryskem se hnali k příkopu, jezdec poručil ke skoku, kůň zavřel oči a pobídku vykonal. Jeho nohy se pružně odrazily a přiměli tělo ke skoku.

Při pádu na zem stratil zadní nohy v příkopu a svalil se bezmocně s jezdcem k zemi. Jezdec přepadl přes krk koně a dopadl kousek před ním.
Kůň se pokoušel stoupnout, žokej viděl že se kůň pokouší zvednout.

Popadl bičík, zvedl se a doklusal ke koni. Vzal otěže a koně táhal z příkopu ven tak surově že kůň bolestí vzdychl. Žokej bezmilosti koně švihal bičem, jen proto aby se zvedl. Kůň němohl a nebýt těch lidí co přeskočili zábradlí a nešli žokeji zabránit k bičování koně, snad bi koně zbičoval za jeho vlastní chybu.

Žokeje odvedli a jeho zuřivot uklidńovali. Kůň ležel přední částí těla na břehu a zadními nohy v příkopu. Veterinář posoudil že obě zadní končetiny jsou zlomené a nezbývá jiná volma nežli utracení.

Kůň to věděl, přímul svou smrt¨protože věděl že už ho v životě nic lepšího nečeká. Ptoto si z toho vemte příklad a nezlobte se na svého koně proto že vám nedůvěřuje a mnohdy nechce jít do všeho.

Chce to jen si získat jeho důvěru, a musí vědět že vaše rozhodnutí je správné a že tě může následovat.

Přidáno: 80 bodů