Všechno začíná prvními krůčky....
Úterý, 20. duben 2010
Psal se rok 2008. Bylo mi 13 a po uši zamilovaná do koní sem si domluvila jízdu s moji kamarádkou u jedné paní s koňma. Ten den jsem nemohla dospat a těšila se že usednu o5 do sedla. Byly 2 hodiny odpoledne a my se na kolách vydali na koně. Kola jsme si opřeli v garáži a vstoupili do stájí mezi ty krásná stvoření.
Tehdy jsem seděla v koňském sedle po dlouhé době. Jako poloviční laik jsem zvládla krok i klus, ale ke cvalu jsem se nedostala. Doma zabořená v knížkách a enciklopediích jsem se naučila všechny věci. Od čištění až po ježdění v kroku a klusu.
Tudiž jsem zvládala jen laitský klus. Koně jsme si vyčistily a nasedlali. Mohlo se jít jezdit. Jezdili jsme ve velké ohradě. Napřed jsme koně vykrokovali a mohlo se jít klusat. S kamarádkou jsme klusali do kopce s kopce a proháněli se po ohradě.
Najednou se můj kůň splašil a dal se do cvalu. Cvalem jsem ještě nejela, ale s rytmem koně jsem se houpala, ale občas zadrncala a stratila rytmus. Chvili jsme cválali, ale kůň začal vyhazovat a házet pořádné hrbáče. Pár hrbáču jsem vydržela. Pak se semnou rozběh a mě vypadla noha ze třmenu. Držela jsem otěže a popravdě jsem se ze strachu držela i sedlla. Jenže následoval další hrbáč, já nohu ze třmenu a tak my vyletěla nad zadek koně a já padala k zemi. Kůň mě stratil ale vyhazoval a utíkal dál.
Ležela jsem v šoku na zemi s přilbou na hlavě. Koukala jsem na nebe a šíleně se mi motala hlava. Kamarádka seskočila s koně a prchajíc doběhla ke mě.
Pomohla my vstát a odchytit koně. Ještě že jsme jezdili v ohradě a koně nemohli utéct.
Už dlouhodobě navštěvuji jezdeckou školu, kde jsem se naučila základům a dnes na tento zážitek vzpomínám a děkuju za to že jsem měla přilbu na hlavě a že jsem to ve zdraví přežila. PROTO NEZAPOMÍNEJTE NA MÍT NA HLAVĚ PŘILBU.
Byl to sice 1 pád s koně, ale rozhodně ne poslední.
Přidáno: 53 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 207