Že to vždycky tak rychle uteče
Pátek, 14. květen 2010
Dneska celý den pršelo, a já se převaloval ve svém boxu. kap kap. Poslední kapky vody slétli na střechu a bylo po dešti. Moje majitelka mi nasadila stájovku a vyvedla ven do ohrady s pískem. Vzduch byl vlhký, ale nádherně čistý. Nechtěl jsem aby znovu začlo pršet a já musel zpět. Sice můj box je velký a pro strorný... ale venku bylo nádherně. Sluníčko vylezlo z mračen a smálo se na mě a prosvítalo skrz houpající se větve stromů.
Majitelka mi dala pamlsek a vesele mě poplácala. Otočila se že už půjde.
Cože?! Snad mě tu nenechá.... přemlouvajíc jsem ji nakonec ukecal. Sedla si vedle mě na trupku mého výběhu a já žral to vynikající luční seno a přál si aby bylo sucho a mohl jsem do velkého výběhu s travičkou na pastvu. To ještě chvíli potrvá něž tohle všechno uschne. Upadli mi oči k zemi. Majitelka se houpavími pohyby snažila trubku rozhýbat. Ale marně trubka byla příliš silná na to aby začla pružit.
Na konec to vzdala a všimla si jak odfkávajíc se pořechtávám. Stál jsem vedle ní a očkem pokukávajíc jsem ji pozoroval aby mi neutekla, ale nělala mi společnost. Vylezla z nižší trubky na vyšší a čekala až otočím svůj hřebet a že naskočí. Ale mě se nechtělo. Najednou ji zmizela ta jiskra v očích a smutně slezla. Nedala to znát, ale já to na ní vždycky poznal. Tak poď řekl jsem ji a otočil jsem se svým ladným krokem a ukázal na svůj hřbet. Ta jiskra se jí v oku zase objevila a vesele na mě vyskočila a poplácala mě. Já zařehtal a udělal jsem sní 3 kolečka v malé ohrádce. Byla spokojená a já mohl pokračovat ve své oblíbené činnosti- žraní :D Seděla mi na hřbetě dlouho, chvíli si lehla na můj hřbet a nebo mi probírala hřívu svými dlaněmi. Bylo mi tak dobře jako nikdy. Voda se pod hřejivými paprsky slunce vypařovala a pofukujícím větříkem usichali vyšlapané cestičky daleko od nás. Zapadlo sluníčko a já věděl že je čas jít domů.
Přidáno: 45 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 210