Monty Roberts

Monty Roberts se tomuto jazyku učil pozorováním divokých mustangů a strávil jím téměř celý život. Chce dosáhnout toho, aby se kůň sám rozhodl, že s námi bude komunikovat, a my tak budeme mít mnohem ochotnějšího koně pro práci. Většina problémů je totiž jak známo způsobena nejasnými signály od lidí, nikoliv agresivním chováním koní - k němu se totiž uchýlí až jako k poslední možnosti, jsou-li zahnáni do úzkých, jinak je jejich prioritní obranou útěk.

Kůň potřebuje vůdce - proto mu musíme vytvořit nejen atmosféru plnou pohody a bezpečí, ale také mu stanovit jasné hranice.

Jazyk Equus

Koně mezi sebou komunikují nonverbálně už jen proto, že veškeré zvuky by mohly přilákat predátora. Jejich jazyk je tedy pouhou řečí těla, ale je velmi zřetelný, předpověditelný a účelný. Chceme-li si s koněm rozumět, nezbývá než se tuto jejich řeč naučit.

Montymu se podařilo identifikovat více než 170 komunikačních gest mezi člověkem a koněm. Kůň ví, že člověk je predátor, a proto ví, že na něj můžeme kdykoliv zaútočit, budeme-li chtít. Musíme tedy sladit gesta tak, aby měla smysluplný význam a kůň nám rozuměl - důležité je si uvědomit, že naše tělo komunikuje neustále, a tak si musíme dát pozor na mimoděčné signály, které koně mohou dost zmást. Koně se spolu dorozumívají prostřednictvím polohy hlavy, uší, a třeba i šviháním ocasu.

Podstatou je vytvořit si s koněm rovnocenné partnerství, založené na důvěře a respektu. Pokud kůň nepociťuje žádné nebezpečí, poskytujeme mu tak chuť se s námi sblížit. Koně jsou totiž sice bojácní a těkaví, ale na druhou stranu i velmi zvědaví. Rozhodně práce půjde lépe takto, než vyvolat v koni ještě větší strach.

Spoustu užitečných obrázků koňských gest najdete v knize od Montyho Robertse - Průvodce nenásilným výcvikem koní (Euromedia, 2005).

Autorka: Mariana Zahradníková