Trestat koně nebo netrestat?

Pátek, 18. září 2015

Jak víme, nejlepší výchovnou metodou je metoda cukru a biče. Cukr necháme protentokrát stranou a zaměříme se na bič. Ten byl kdysi nezbytnou proprietou nejen krotitelů dravé zvěře, ale i vozků. Bič se stal synonymem pro trestání, a pro některé „koňáky“ zůstává bič, nebo i horší věci, bohužel pořád nezbytnou "pracovní pomůckou".

O tom zda trestat či netrestat koně se vedou sáhodlouhé diskuze. Faktem ale je, že přiměřené, zdůrazněme, přiměřené trestání může mít pozitivní efekt. O tom, jak by mělo, a taky nemělo vypadat, trestání, si řekneme v tomto článku.

 

Trestání musí odpovídat koňské přirozenosti

Trestání má pochopitelně psychologický podtext, o ten jde vlastně především. Potrestaný si má uvědomit, že udělal něco špatně, aby se příště už choval správně. Funguje to, nebo by aspoň mělo, u lidí nebo psů, ale co koně?

U koní je to s tresty trochu jinak. Aby trest měl smysl, musí odpovídat tomu, co bychom mohli nejlépe nazvat jako koňskou přirozenost. Jde o to, že instinkty koně jsou nastaveny tak, že kůň na každou situaci, kterou vyhodnotí jako nebezpečnou, reaguje útěkem. To je jeho strategie přežití.

Proto je to, co u koně považujeme zpravidla za neposlušnost, často instinktivní reakcí. Kůň se v takovém případě ze svého úhlu pohledu nedopouští ničeho špatného. Je-li potrestán, nechápe toto potrestání jako reakci na svoje chování. Trest je pro něj dalším ohrožujícím podnětem, který nemá s jeho předchozím chováním už žádnou souvislost, a který opět vyvolává obrannou reakci.

 

Kdy koně trestat a kdy ne?

Aby mělo trestání koní žádaný efekt, je potřeba striktně dodržovat určité zásady. Není v tomto bodě jistě nutné dodávat, že bezhlavé a surové trestání koně „zkazí“, a v konečném důsledku nadělá víc škody než užitku.

Předně nesmíme trestat koně za naše vlastní chyby, za něž kůň nemůže. Jestliže dáme koni nejasný pokyn a on udělá něco jiného, není to jeho chyba, ale naše. Koně bychom neměli trestat ani v situacích, kdy má kůň přirozený, instinktivní strach. Kůň je původně plaché zvíře, které má na strach právo. Pokud jsme dostatečně zkušení, pak tento strach rozeznáme od strachu předstíraného. V takovém případě je ovšem na nás, abychom zjistili, proč si kůň s námi takto „hraje“. Smysl nemá ani to, když trestáme koně za to, že něčemu při výcviku nerozumí. Opět jsme to my, kdo to nedostatečně vysvětlil, a ne kůň, kdo to nechce chápat.

Trest by měl přijít, když kůň svého jezdce ignoruje, anebo tehdy, když kůň svým chováním ohrožuje sebe nebo svoje okolí, a není již jiného řešení. Nejde však o samotné potrestání, ale o klasické prosazení autority. Přirozená autorita je to, co kůň respektuje a co je pro jeho ovládání mnohem důležitější než bezhlavé a nesmyslné trestání.

Smyslem trestu je, aby kůň jasně věděl, co nejsme ochotni tolerovat. Mnohdy stačí jen upozornění hlasem či zvýšení tlaku prostřednictvím holení, jsme-li v sedle. Netrestejme koně taháním za udidlo nebo jinými bolestivými praktikami. Příliš časté trestání ztrácí jakýkoliv efekt, stejně jako tresty, které přicházejí se zpožděním.

 

Ale abychom přece jen nezapomněli na cukr, dodejme na závěr to, že pozitivní motivace koně je mnohdy účinnější než trestání.

autor článku: Karel Trčálek

Počet přečtení tohoto článku: 3411

Zpět na výpis


Dnes má svátek  Figaro, Bobo

Narozeniny slaví >><




Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.