Václav Vydra a jeho koně
Pátek, 29. leden 2010
Václav Vydra, mezi koňáky jméno jedním oslavované, druhým zatracované. Ať tak či tak, v koňském světě je to prostě pojem. Málokdo využil své popularity k tomu, aby toho pro koně udělal právě tolik, jako Václav Vydra. Ať už jde o zajištění lepšího a přirozenějšího ustájení, osvěty ohledně bosonožství pro zdravější a kvalitnější kopyta, nebo jen pořádání „sranda“ akcí pro pobavení koní i jejich dvounohých partnerů.
A jak se vůbec tento známý český herec, z proslulé herecké (nikoliv koňácké) rodiny dostal k těmto nádherným zvířatům a k samotnému ježdění?
Zhruba před deseti lety začal Vašek jezdit nedaleko Slapské přehrady. Kůň, na kterém jezdil, se však jednoho dne zranil, a tak bylo Vaškovi doporučeno koupit si koně vlastního. Ten neváhal, a brzy byla klisna Nelly jeho. Přestože se mu do koupě koně nejdříve příliš nechtělo, nakonec byl za tuto skutečnost nesmírně šťasten. Nejen, že s Nelly zažil spoustu nezapomenutelných chvil, ale hlavně zjistil, že jezdectví není jen o ježdění. Je o vztahu mezi jezdcem a koněm, což si člověk jezdící na erárních koních jen těžko uvědomí.
Přestože zpočátku rozhodně neměl v úmyslu chovat koní vícero, stádečko se mu nakonec pěkně rozrostlo, a dnes ho tvoří patnáctiletá Nelly s šestiletou dcerou Navarrou, k nimž přibyli ještě dva dvanáctiletí valaši českých teplokrevníků - Démon a Gustav (pravděpodobně poloviční hucul). Všichni jsou ustájeni na Drtinově statku Hněvšín nedaleko Staré Živohošti. Žijí na rozlehlých pastvinách dle všech přirozených zásad, což zahrnuje 24hodin venku, s přístřeškem, do kterého mohou chodit podle potřeby, logické rozmístění krmiva a vody, aby byl zajištěn neustálý pohyb, různý terén ve výběhu - tvrdo, měkko i kameny, neustálý přístup k senu, 2krát denně jádro a bazének, do kterého musí vstoupit, chtějí-li se napít, což nesmírně prospívá kopytům. S tím samozřejmě souvisí i bosá kopyta všech koní Václava Vydry a jejich častá úprava. Václav Vydra absolvoval kurzy úpravy kopyt dle dr.Strasser, a řadí se tak mezi málo jejích studentů v ČR. Proto si může kopyta s čistým svědomím upravovat sám. Primární podnětem pro tuto změnu pro něj bylo, když tehdy čtyřletá Nelly měla náběh na artrózu. Tam si Václav uvědomil, že v podkovách asi bude něco špatně, a že toto zlo, umožňující chodit i nemocným koním, opravdu nutné není.
Své koně Vašek Vydra navštěvuje 3-4krát do týdne a představují pro něj neskutečný relax. Dělá mu radost, jak s ním ochotně komunikují a s radostí spolupracují, a přestože někdy neposlechnou na první povel, Václav ví, že jen zkouší, zda to myslí opravdu vážně, a na druhou výzvu už mu obvykle vyhoví. Těší ho ta důvěra, která mezi ním a všemi jeho koňmi panuje. Možná vztah funguje právě proto, že Vašek Vydra svým koním dopřává spoustu svobody, a jezdí na nich tak, aby se cítili uvolněně a bezpečně. Prostě se snaží při práci s koněm přemýšlet a vycházet mu vstříc.
A proč vlastně Václav Vydra zahodil udidlo a jezdí jen na ohlávce, nebo často i bez ní? Asi proto, že má své koně rád, a zamýšlí se nad tím, že železo v hubě koně páchá bezesporu víc škody, než užitku, a že by se šlo určitě při ježdění domluvit i jinak. Zeptejme se tedy spíš obráceně - proč jezdíme s udidlem? Lidé hledají jistotu, koni nedůvěřují, a proto používají ostřejší zbraně, kterými svého koně dokáží bezpečně ovládnout. Zpočátku také jezdil na udidle, ale stejně na volné otěži, a tak začal řešit, proč vlastně svým kamarádům působí tuto zbytečnou bolest? Až mu sama statkářka navrhla, ať to zkusí na ohlávce. Tak to zkusil a ono to fungovalo. Bez problémů. Ovšem ani ohlávka nesmí být soustavně tlak vyvíjející přístroj k řízení. Hlavní je vždy sed, nohy, hlas a až nakonec ohlávka. Pak se dá bez potíží vyjet i bez ní.
Když už si zde píšeme o Václavu Vydrovi, byl by hřích nezmínit Memoriál Generála Custera. Jak vlastně tato akce vznikla? Všechno začalo před těmi dávnými devíti lety, kdy při vyjížďce s přáteli po Hněvšínských lukách najednou přišla řeč na to, jaké pocity asi měli při jízdě kavaleristé v útoku. Od představ nebylo daleko k plánům a k činům. Lákalo je vyzkoušet si vše naostro, v uniformách, s praporem, jako za starých časů. Vybrali si nejznámější sedmou kavalerii spjatou s Custerem a v červnu 2000 se tak mohl uskutečnit první ročník Custerova Memoriálu v počtu 16 jezdců a koní. Vloni už se počty vyšplhaly na 190 jezdců a 5000 diváků, což už představuje limitní počty - právě tolik vojáků padlo s generálem Custerem v bitvě s indiány poblíž říčky Little Big Horn. Samozřejmě zde nejde o soutěžení a vítězství, ale o krásně prožitý den věnovaný právě našim koním, abychom se radovali ze vzájemné spolupráce a porozumění.
Co je tedy cílem Václavovy práce s koňmi? Oboustranná radost a šťastní, spokojení a zdraví koně, které by přál i všem majitelům.
Autorka: Mariana Zahradníková
Počet přečtení tohoto článku: 3215
-
Tunelář !!!
25.09.2010 16:19:11
Randa napsal(a):
Václav Vydra je hlavně geniální zloděj a tunelář! Jako herec je geniální především v tom jak se tváří,že neumí do pěti počítat a tím jak zamlžuje tunel naší společné firmy El Cid! Mohlo by se snadno říci, že Řanda říkal a Vydra zase říkal, proto kdo chce tedy skutečně vědět co je tenhle "takymilovník" koní zač ať se podívá do obchodního rejstříku.Jak Vydra,aby se mne zbavil založil stínovou firmu,se stejným názven i na stejné adrese.Jako společníka si přizval Judr.Viktora Bradáče se ,kterým se tak rádi věnují dnes koním.Navíc podvedl Komerční Banku,ve které tvrdil, jak firma nefunguje a obchody nejdou.O tom,že El Cid poslal do konkursu sám on a ne nějací věřitelé radějí všude mlčí a mlží tím,že podnikání je jako manželství.O účetnictví tenhle lhář tvrdí,že mu ho ukradli aniž by to kde kdy nahlásil.Správci konkursní podstaty předal pouze starý mobilní telefon a jedno ojeté auto.Ten sám nikdy firmu ani nenavštívil.Naopak hned potom dostal místečko u soudu a tak se jim podařilo tenhle loupežný konkurs dokopnout. Mě o mou matku připravil o finance i o dům s pozemky.Stínovou firmu výhodně prodal a ta existuje dodnes pod názvem C.I.D. Praha. Možná se čtenář ptá, proč se na to tehdy nepřišlo?
Je třeba s uvědomit,že se bavíme o roce 1996, kdy nahlédnutí do obchodního rejstříku bylo martirium a ani Vydra s Bradáčem, netušili, že bude nějaký internet. Takže sumasumárum, kdo chce ať si srovná plačtivé výlevy pana Vydry se skutečností.Brzo zjistí,že krach ze,kterého vyjdete s domem, koňmi, motocyklem a lodí, je pro 90léta některých podnikatelů pro Česko typický. Naštěstí už někteří za záměrné způsobení úpadku byli i potrestáni. Nechci se rozepisovat o tom, jaké potíže nám způsobila tahle prachsprostá loupež za bílého dne problémy v osobním i pracovním životě, ale nebaví mě se dále dívat, jak tenhle všeuměl za moje peníze se projířdí na koni a motocyklu.To, že pořádá opulentní přehlídky je pro něj typické, je to stejný bezcharakterní člověk a stejně zahleděný do sebe jako generál Custer. Možná všichni co mu na to přispíváte to příště už zvážíte. To na čem si dělá PR stejně jen vždy opisoval ode mne.Na koni jezdím od osmi let, kdy jsem získal zbrojní průkaz i kdy měl zaregistrovaný chopper, lze ověřit.Já mohu přezku s nápisem El Cid ,stále hrdě nosit.A až budeš zase vzpomínat na svou mámu, tak se zamysli nad tím o čem s mým tátou v tom hereckém nebi mluví! Není ti ze sebe k blití tuneláři Václave Vydro???
Čestmír Řanda ml. -
Re: Václav Vydra
23.07.2010 09:34:11
JanaK. napsal(a):
S tím souhlasím, pan Vydra má skvělý přístup ke koním. Možná bychmu chtěla vytknout jeho názor na podkovy.Beru,že ne každý kůň je potřebuje,ale pokud kůň má vyrcholovou zátěž např. parkur,jsou podkovy nutné. Jinak jen tak dál..:-DD -
Václav Vydra
04.02.2010 22:08:09
naděnka napsal(a):
Moc mu fandím a je mi sympatické, jak se ke svým koním chová;-D . Snažím se o to také... Ale s ježděním bez udidla moc nesouhlasím. Není třeba silně a bolestivě působit na hubu koně ale spolupráce sed, holeň, ruka je nezbytná k zachování přilnutí a odlehčení předních končetin, když není lehká ruka, energie se ztrácí. Má to svůj důvod, koník spolupracuje a má rozloženou váhu jezdce tak, že ji lépe unese,bez bolestí a trvalých následků na páteři a končetinách. :-~ To mi příjde daleko přirozenější...