Pomocné otěže
Pondělí, 18. květen 2009
Práce s koněm začíná jeho uvolněním a přivedením na pomůcky. Dnešní koně již mají díky šlechtění geneticky zakódovaný odpovídající exteriér. Jenže ani tato skutečnost mnohdy nestačí, a proto je nutné mladého koně trochu poopravit. Současně je potřeba také pozměnit pohyb koně. K tomu, aby kůň mohl na svých zádech nosit jezdce nebo tahat vůz bez jakéhokoli zranění, je nutné, aby přizpůsobil tomuto, pro něj nepřirozenému zatížení, svoje svaly a rovnováhu. Ve volnosti má kůň většinu své váhy na předních končetinách. Při nepřirozeném zatížení se proto musí naučit zatížit zadní nohy, vyklenout a posílit hřbet. V zatáčkách je nucen se ohýbat.
Existuje široká řada pomocných otěží. Každý typ pomocných otěží má své přesné upotřebení, a tím i svůj účinek. Ale pozor: Nezkušené, nebo necitlivé ruce mohou způsobit utrpení pro koně a často může nešikovný jezdec napáchat nenapravitelné škody. Pokud jezdci chybí zkušenosti s nějakým typem pomocných otěží, je lepší, když si nechá nejprve poradit od zkušenějších osob a nebo pomocné otěže při svém výcviku úplně vynechá.
Před každým použitím pomocných otěží je dobré si ujasnit, čeho chceme při tréninku dosáhnout a jestli máme dostatečné znalosti a zkušenosti. Je také nutné si uvědomit, že výcvik s pomocnými otěžemi (jak pod sedlem, tak i na lonži) je časově omezený. Jakmile splní svůj účel, odstraníme je a další práce je na jezdci. Svůj díl práce s koněm si musí jezdec odpracovat sám.
Principem pomocných otěží je to, že vedou koně ke správnému držení těla. Ve chvíli, kdy kůň pochopí a naučí se správným způsobem ovládat svoje svaly, je účel vyvázání splněn a pomocné otěže se mohou přestat používat. Pomocné otěže nikdy nenahradí ruce jezdce.
Pokud se kůň nepohybuje správně, využijeme pomocné otěže, která bude nepříjemně působit na jeho hubu a kůň se pak bude snažit najít si pro sebe pohodlnější pozici, kterou mu pomocná otěž musí umožnit. Prací na pomocných otěžích koně ve správné poloze upevníme. Pak už je vše na jezdci, aby této pozice dosáhl a hlavně si ji udržel i bez působení pomocných otěží.
V základním výcviku jsou používány tyto pomocné otěže:
- jednoduché vyvazovací otěže
- průvlečné dvojité vyvazovací otěže
- průvlečné trojúhelníkové otěže
- kroužkový martingal
- pevný martingal
Jednoduché vyvazovací otěže
Jako jedny z mála jsou tyto otěže určeny pro práci pod sedlem i na lonži. Jsou to dvě nepružné kožené otěže, mohou být i nylonové nebo plátěné, dlouhé 1,20 až 1,50 m. Na jednom konci mají přezku, nebo karabinu k zapnutí ke kroužkům udidla a na druhém konci jsou větší nastavitelné smyčky, kterými lze nastavit délku otěží. Tento konec se připíná ke kroužkům lonžovacího obřišníku, k voltižním madlům nebo k podbřišníku sedla. Uprostřed těchto otěží může být našitý gumový kroužek, který slouží k utlumení nárazů do udidla.
Jednoduché vyvazovací otěže mají koně naučit najít si a udržet přilnutí. Impulsy v klusu nebo ve cvalu zadních končetin přenesou přes pružící hřbet a krk k hubě koně, kde se od vyvazovacích otěží odrazí a vede je zpět k hrudním končetinám. Kůň chodí s vyklenutým krkem i hřbetem, jeho nejvyšším bodem by měl být zátylek a nosní linie musí být před kolmicí. Délka vyvazovacích otěží má být taková, aby kůň chodil s hlavou mírně před kolmicí, maximálně na kolmici. Podle stupně výcviku lze otěže zkracovat. Délku i výšku zapnutí otěží volíme podle přirozeného nesení krku a hlavy koně. Dbáme na řádné pobízení zadních končetin a snažíme se dosáhnout toho, aby kůň chodil s vyklenutým krkem, hřbetem a hlavou před kolmicí. Otěže koni musí dovolit hledat si přilnutí!
Průvlečné dvojité vyvazovací otěže
Průvlečné dvojité vyvazovací otěže se používají ve větší míře při lonžování. Pokud je však chceme použít se sedlem, připneme jeden jejich konec ke kroužkům u přední rozsochy sedla. Otěže jsou pak vedeny přes kroužky udidla (zevnitř ven) a jejich druhý konec je připnutý k podbřišníku ve stejné výšce jako jednoduché vyvazovací otěže.
Průvlečné trojúhelníkové otěže
Průvlečná trojúhelníková otěž má délku asi 2,50 až 2,75 m a je rozdělena na jednom konci na dvě části. Všechny konce jsou opatřeny rozpínatelnými smyčkami, které slouží k zapnutí na podbřišník. Rozdělené části procházejí kroužky udidla (zevnitř ven) k podbřišníku. Nedělený konec je veden mezi předníma nohama koně a je zapnut k podbřišníku. Tyto průvlečné trojúhelníkové otěže se upínají těsně pod bočnici sedla. Proto je nutné dávat pozor, aby nesklouzly dolů pod loket koně.
Kroužkový martingal
Tento druh pomocných otěží je v jezdeckém sportu nejvyužívanější. Skládá se z řemene, na jehož jednom konci je smyčka, do které se provleče podbřišník mezi předníma nohama koně. Druhý konec řemene je vidlicovitě rozdělen a každém vzniklém konci jsou přišité malé kroužky.Těmito kroužky jsou provlečeny otěže vedoucí od udidla do rukou jezdce. Kroužkový martingal má ještě jeden řemen, nebo-li nákrční řemen a martingalovou zarážku. Tyto dvě věci mají za úkol udržovat martingal ve stabilní poloze. Délka martingalu musí být taková, aby se při normálním nesení hlavy a krku koně otěž nelomila. Výbornou pomůckou při určování délky martingalu může být to, že kroužky martingalu mají být ve výšce kyčelního kloubu koně.
Pevný martingal
Pevný martingal se používá jen zřídka, protože při jeho použití je velmi namáháno dolní svalstvo krku koně, které touto cestou nežádoucně sílí. Je tvořen jednou vyvazovací otěží vedoucí od podbřišníku mezi předníma nohama koně ke spojovací vidlici kroužků udidla (nebo do podbradníkového řemene nánosníku). Tato vidlice však může způsobit nepřiměřené zalomení udidla, které přiskřípne dolní čelist.
Autorka: Karolína Pachotová
Počet přečtení tohoto článku: 1826