Udidla a uzdění Díl 1. - Druhy udidel

Dnes se stihlo používá v kombinaci s některým typem nánosníku (týká se to hlavně přímo působícího Hannoverského nánosníku), který je utvářen tak, aby udržel hubu koně uzavřenou a aby vyvinul přídavný tlak na nos. Do značné míry se stále využívá vzpřimovací účinek stihla, v moderním jezdectví je přímo nepostradatelný až do vyšších stupňů výcviku. Působení stihla je ovlivněno pozicí hlavy koně a vztahem ruky ke koňské hubě.

V základních stupních výcviku, kdy se po koni požaduje nízko nesený krk, působí stihlo na koutky huby vzpřimovacím způsobem.

V pokročilejších stupních působení udidla na dolní čelist je větší. Tehdy se váha koně přenáší více dozadu a nosní linie je téměř na svislici.

Nejčastěji stihla dělíme na udidla s lomeným udítkem (s jednoduchým středovým kloubkem nebo mezičlánkem) a s rovným udítkem, která mají nejmírnější účinek. Hlavně tehdy, jsou-li silnější a jsou-li vyrobená z kaučuku, vulkanitu nebo pružných plastů. Tato udidla jsou nejvhodnější pro mladé koně.

Vyrábí se také udidla s hračkou. Obvykle na rovném udítku je uprostřed zavěšena hračka připomínající sady článků. K dostání jsou rovněž i lomená udidla s hračkou, zavěšenou na spojovacím kroužku. Účelem hračky je udržet hubu vlhkou, kůň si neustále s hračkou pohrává a tím je dosaženo zvýšeného slinění. Výsledkem je uvolněná dolní čelist. „Slinění je klíčem ke každé koňské hubě". Důvodem proč dnešní trenéři upustili od používání udidel s hračkou je obava, že neustálé pohrávání si vede k návyku, který může vyústit v neklidné držení hlavy.

Mladé koně se často vodí na Tattersallově kroužkovém udidle. Je také vybaveno články na hraní, ale je rovněž velmi účinné, tak jako ostřejší vodící udidlo typu Chifney. Vynálezcem tohoto udidla byl žokej Samuel Chifney. O tomto typu udidla se hovoří jako o prostředku proti vzpínání, ale pokud si někdo chtěl vzpínání naopak podpořit, tak není lepšího pomocníka nad toto udidlo. Lidově se nazývá "štajgr". Tato udidla slouží pouze k vodění, nikoliv k ježdění.

Tattersallovo udidlo Chifney neboli "štajgr"

V Německu se dnes vyrábí udidla, kdy je kladen největší důraz na tvar a konstrukci. Zajímavý je i design vycházející z vlastností tradičních udidel. Příkladem je pohodlné korekční udidlo, které je vybaveno lícními kroužky nebo olivami a ohbím pro jazyk.

Korekční udidlo

Roubíky, lícní kroužky a olivy se od sebe liší jako udítka a podobně ovlivňují i účinek udidel. Hlavním účelem roubíků je zabránit klouzání udidla do stran a napomáhají bočnímu působení na tvář zvířete. Roubíková udidla se vyrábějí společně s udidly typu Fullmer (australské roubíkové udidlo s lícním kroužkem).

Roubíkové udidlo

Výhodou lícního kroužku je volný pohyb udítka, což dopomáhá k slinění. Při správném uchycení umožňuje boční pohyb hlavy koně tím, že při působení protilehlé otěže vytváří tlak na líci. Čím je kroužek větší, tím je toto působení výraznější. Zabrání vyhýbání se působení středové části udítka. Nevýhodou je možnost skřípnutí pysku, kterému lze předejít použitím olivy.

Udidlo s olivami se vyvinulo z dostihového udidla s D-kroužky. Ten se stal „nižší verzí" klasického roubíku, od kterého se postupně upouštělo z důvodu možného proniknutí do nozdry při pádu koně.

Udidlo s D - kroužky, neboli "déčka" Udidlo s olivou

Vícenásobné kroužky se skoro mohou řadit do skupiny pelhamů a pák. Jediným důvodem, proč tomu tak není je, že nepoužívají řetízky. Hlavním významem je možnost pracovat s mnohoúčelovým udidlem, jehož účinek se liší v závislosti na pozici otěže. Tento typ udidel se lidově nazývá sněhulák.

Sněhulák

Při použití otěže spojenou s horním kroužkem vznikne běžné stihlo. Díky tomu, že lícnice je zapnutá do malého kroužku, který se nachází nad horní otěží, vzniká nepatrný tlak na zátylek, působící na snížení hlavy. Připnutím otěže na spodní kroužek se tlak na zátylek podstatně zvýší a zesílí i tlak na spodní čelist. I když zde chybí podbradní řetízek, účinek se blíží ke klasické páce. Samozřejmě je možné na udidlo připnout dvě otěže jako u pelhamu. Nevýhodou vícenásobných kroužků je fakt, že svou konstrukcí nejsou vhodné pro nabízející ruku při cvicích na kruhu.

Pokračování příště...

Autorka: Karolína Pachotová