Zásady bezpečnosti

Zasněžená krajina pádí kamsi dozadu, z pod kopyt odletují spršky stříbrného sněhu. Ano, čas Vánoc a konce roku je jako stvořený pro vyjížďky zimní krajinou, tedy pokud není kalamita nebo místo sněhu není všude jen bláto. Avšak doba Vánoc a hlavně pak závěr roku jsou také časem ohňostrojů, petard a jiné zábavné pyrotechniky. Jak mohou na tyto věci reagovat koně? Hrozí jim kvůli tomu ve vánočním čase nějaké nebezpečí?

Proč je helma důležitá? Ještě dříve než budeme vybírat, je nutné si uvědomit, proč vlastně helmu kupujeme. Je to více než módní doplněk, je to hlavně ochranná pomůcka. To bychom si také měli uvědomit pokaždé, když jdeme jezdit. Mnoho z nás má helmu pověšenou ve skřínce spíš jako takovou dekoraci a říká si, já ji přece nepotřebuji, já jezdit umím, já nepadám. Další výmluvou bývá, vždyť jezdím jen v kroku, to se snad ani spadnout nedá. Nutné je však si uvědomit, že kůň je jen zvíře a to se může něčeho leknout a začít vyvádět nepředvídané věci jak pod začátečníkem, tak pod pokročilým. A pokud tomu třeba navíc na koni telefonujete, je helma víc než na místě.

Útěk koně je velice nepříjemná a nebezpečná situace, takový kůň totiž ohrožuje nejen sám sebe, ale také své okolí.

Jediný jedovatý had, žijící v našich krajinách je zmije obecná, která je však nejrozšířenějším hadem na světě. Její jed je vysoce účinný, ale naštěstí se zmije nemůže pochlubit jeho velkým množstvím. Proto zmijí uštknutí neohrozí ani zdravého člověka, natož koně. Pro zmiji obecnou je charakteristická klikatá tmavá čára na hřbetě, ovšem setkání s ní bývá velmi rychlé - zmije je velice plachý tvor, který útočí pouze pokud se cítí v ohrožení. U nás se nejčastěji vyskytuje ve výše položených oblastech a je přísně chráněná.

S otravou jedovatými rostlinami se u koně setkáme poměrně zřídka. Většina jedovatých rostlin má nepříjemnou chuť, někdy i pach, který koně odradí. Dospělý kůň by měl instinktivně vědět, které rostliny se nedají jíst. Divocí koně dokonce učí svá hříbata, co se dá jíst a co ne.

Kůň je od přírody plaché a lekavé zvíře, jehož jedinou ochranou před predátorem je útěk. Okamžitá reakce na cokoliv podezřelého je jediným prostředkem zachování života divokých koní. I když jsou zvířata, se kterými se setkáváme zdomácnělá po mnoho generací, mají v sobě tuto vlastnost pevně zakořeněnou. Z toho musí vycházet každý, kdo má s nimi co do činění. Je pravda, že můžeme plachost do značné míry ovlivnit výchovou, ale nikdy se jí žádný kůň zcela nezbaví. A při bezhlavém úprku se zvíře velmi snadno zraní...

Úrazy v prostředí okolo koní jsou časté a často i těžké. Bohužel jsou známy i případy, kdy takový úraz skončí smrtí. Všem je nám to jasné, ovšem přiznejme si, že spousta z nás tento fakt nebere vážně, dokud takový úraz neutrpí někdo v našem blízkém okolí nebo přímo my sami. Nejvíce nebezpečné jsou úrazy páteře, které se nevyhýbají ani profesionálům. Jistě máme všichni dobře na paměti případ slavného žokeje, několikanásobného vítěze Velké pardubické, Petera Gehma. A on bohužel není zdaleka jediný...

Riziko úrazu existuje v každém sportovním odvětví. V jezdectví je to ale přeci jen trochu jiné. Spoustu nepříjemností si můžeme přivodit sami svým nezodpovědným či zbrklým chováním, ovšem také je zde kůň - vznešené, nádherné zvíře, které má svou hlavu. Než si tedy budeme povídat o rizicích práce s ním, pojďme si přiblížit několik pravidel, jejichž dodržováním můžeme nebezpečnému, někdy i smrtelnému úrazu předejít. V první části článku se tedy blíže seznámíme s bezpečnostními pravidly, která se týkají výstroje koně a jeho jezdce.

Koně jsou zvířata vážící několik set kilogramů. Je proto jasné, že pohyb kolem nich, manipulace s nimi i samotná jízda s sebou přinášejí určitá rizika a že je více než nutné dodržovat určitá bezpečnostní pravidla, která by se měla stát jakýmsi desaterem (vlastně čtrnácterem) každého jezdce.