Nejčastější úrazy v jezdeckém sportu - II. část

Bezpečnost ve stájích

Bezpečnost práce v boxu spočívá především v jeho dostatečné velikosti. Správný box by tedy měl být dlouhý nejméně 3 m a 2 m široký. Také dostatečná šířka stájové chodby může zabránit mnoha nepříjemnostem, a proto by měla být široká zhruba 3 m. Stejným rozměrem by měly disponovat i vstupní dveře. Pokud s koněm pracujeme uvnitř stání nebo udržujeme jeho čistotu, měli bychom koně přivázat na vazák. To obzvláště platí při práci s hřebci. Pravidlem by mělo být, že pokud vstupujeme do boxu, vždy na koně promluvíme a oslovíme ho jménem. A to z toho důvodu, že kůň může spokojeně podřimovat a náš neohlášený vstup ho může pěkně vyděsit.  Velmi časté jsou nehody způsobené šlápnutím koně na nohu - proto je nutná pevná obuv a rychlé reflexy. Když nám kůň šlápne na nohu, nesmíme se od něj odtahovat pryč, ale naopak se o něj plnou vahou opřít a tlakem ho tak donutit, aby ustoupil.

Jízdárna

Jízdárna může být venkovní nebo krytá, ale obě musí být z bezpečnostních důvodů ohrazeny. Otevřený prostor totiž láká koně (především plnokrevníky) k rozběhu. Jízdárna také musí splňovat určitá kritéria: rozměr kryté jízdárny by měl být zhruba 15 x 30 m, rozměr venkovní zase 35 x 70 metrů. Povrch by měl být rovný a pružný.

Výcvik na jízdárně má svá pravidla, která je nutné dodržovat - například správné rozestupy, změna směru, zastavení atd.. Obecně ale musíme mít na paměti, že svým nezodpovědným chováním můžeme ohrozit ostatní jezdce.

Překážky

Překážky by neměly být vyrobeny z ostrého materiálu, neměly být složeny ani z tvrdých částí. Jelikož ne každý má výborné prostorové vidění, vrchní část překážky by měla být barevně orámována. Pokud trénujeme skoky se skupinou na jízdárně, vždy vyčkáme, až kůň s jezdcem před námi překážku klidně přeskočí a opustí její nejbližší prostor! Důvod je prostý - často se stává, že jezdec „zdolá" překážku bez koně nebo při doskoku ztratí rovnováhu. Nikdy bychom neměli přistoupit ke skokům, pokud se necítíme ve své kůži nebo máme pocit, že se v ní nenachází náš kůň.

Do terénu vyjíždí nejen skupina...

Pohled na kraj z koňského hřbetu je nádherným zážitkem, ale nesmíme zcela propadnout okouzlení. Naopak, vyjížďka do terénu v sobě skrývá mnohá úskalí. Proto by měli vyjíždět tři jezdci. Kdyby se někomu něco stalo, jeden musí zůstat u raněného a hlídat koně, druhý jede pro pomoc. Osobně doporučuji vyrážet do terénu s nabitým mobilním telefonem, zvonění bychom měli však úplně vypnout, aby nedošlo k polekání koně. Tak se pro pomoc dovoláme okamžitě a zaměstnanec záchranné služby nám teoreticky pomůže se správnou manipulací se zraněným. Základní znalost první pomoci je přesto nutná! Skupina by měla být sestavena tak, aby jezdci byli na stejné úrovni. I pořadí koní hraje důležitou roli - v čele by měl být nejzkušenější jezdec na koni s vůdčí povahou. Obvykle bývá v čele hřebec, za ním valach a nakonec klisna. Při rychlejším tempu by měli být koně vedle sebe, ovšem s velkými rozestupy, aby se zabránilo hromadným pádům. Pozor musíme dávat u bývalých dostihových koní - rychlé tempo bok po boku jim připomene dostihy. Pokud kůň ztratí jezdce, ostatní by měli okamžitě zastavit, kůň bez kontroly totiž většinou zůstane u skupiny. Během vyjížďky bychom měli být stále ostražití - kůň se může polekat neznámého zvuku, předmětu či zvířete. Nikdy nevyjíždíme do terénu, pokud je povrch namrzlý!

... ale i individuální jezdec

Není nic krásnějšího než se sám na koňském hřbetě toulat přírodou. Ovšem při individuální vyjížďce musíme být velmi opatrní - většinou nám nikdo nemůže okamžitě přispěchat na pomoc. V takovém případě by měl jezdec sdělit ve stáji, kterou trasu se rozhodl projet a také předpokládaný čas návratu. Jezdec musí být neustále ve střehu, protože kůň se může polekat i předmětu, který je mimo zorné pole jezdce. V terénu, který neznáme, bychom neměli skákat ani přes zdánlivě snadné překážky, jelikož nevíme, jaký terén se za ní nachází. Pokud kůň vyhazuje či se staví na zadní, vždy vyžadujeme energický, ale kontrolovatelný pohyb vpřed. Nikdy nevyrážíme do terénu, pokud je extrémně větrné počasí či přichází bouřka!

Zásady při předvádění koně

Při předvádění koně by měl mít kůň vždy alespoň uzdečku. To platí v případě, že koně předvádíme veterináři při preventivní prohlídce nebo kováři. Pokud potřebujeme koně jen dovést do výběhu, vždy by měl mít ohlávku a být veden na vodítku. Při vedení si nesmíme namotávat otěž či vodítko na ruku, protože pokud by se kůň splašil, hrozí opravdu bolestivý úraz. Omotané vodítko okolo ruky v nás vyvolává pocit, že v případě problému koně lépe udržíme - ovšem není tomu tak... Pokud je potřeba koně převést přes kluzký či betonový povrch, vždy tak konáme v pomalém kroku, abychom zabránili nebezpečnému uklouznutí.

Co tedy dodat na závěr?

Dodržujme pravidla bezpečnosti, vždy si chraňme hlavu jezdeckou přilbou a především zbytečně neriskujme!

Autorka: Petra Hanáčková