Film Vikingové z pohledu koňáka

Těžko říct, nakolik je Crichtonův román faktografický a kdy popustil uzdu jistě bujné fantazii. Jisté ovšem je, že vychází z reálií 10. století n. l., kdy po východní Evropě (tehdejší Kyjevské Rusi etc.) putovala opravdová historická postava - Ahmed ibn Fadlán.

Ahmed je roku 922 vyslán bagdádským kalifem za bulharským chánem, aby mu předal diplomatické poselství, ale kvůli setkání s Varjagy (ze skandinávského vaeringjar, což je člen družiny vázaný přísahou - vár), jak je nazývali východní Slované, se do Bulharska nedostal. Proroctví ho odsoudilo k cestě na sever, aby tam s družinou Varjagů bojoval proti pojídačům mrtvých.

Kniha i film zobrazují cestopisné prvky - kupříkladu severské zvyky, ale na své si přijdou i milovníci záhad a bitev.

Těm, kteří se o Vikingy zajímají, určitě doporučuji, ale toto nemá být recenze na knihu ani film, nýbrž poukázání na určité historické nesrovnalosti z hlediska domestikace koní. Povědomí o pozadí příběhu máme, tak vzhůru do toho!

Velcí chlapi s velkými koňmi

Když jsem film viděla poprvé, ani jsem si oněch omylů, které za chvíli zmíním, nevšimla. Laikovi, který o tom nemá ani tušení, to unikne. Velcí koně se přece k urostlým Vikingům hodí, no ne?

Ano a ne.

Shirští koně jsou nádherná zvířata, opravdu se ve filmu vyjímají. Jenže jak známe americké scénáristy, oni většinou píší hlavně tak, aby vše dobře vypadalo. A je jedno, že to tak nebylo a ani být nemohlo. Exces s normanským mečem, který filmový Fadlán (Antonio Banderas) na brousku zručně přebrousil v šavli, nechávám military serverům, i když ani teď mi to nedalo, abych si nerýpla.

Ale zpět ke koním.

Proč že se ve filmu odehrávajícím se na počátku 10. století nemohou promenádovat seversky vyhlížející, huňatí chladnokrevníci? Odpověď je snadná: protože shirští koně tehdy ještě neexistovali. Romantická představa svalnatého ryšavého nebo plavovlasého vousáče s obrovskou sekerou, který sedí v sedle stejně urostlého koně, je mylná.

Vikingové totiž tehdy ještě domestikovali tarpany. Ano, ty stejné koníky, na jakých jezdili naši předkové Slované, zmínku o nich naleznete také v článku Koně starých Slovanů.

„Ale vždyť dvoumetrovému chlapovi musely dřít nohy o zem!", slyšela jsem, když jsem to komusi vysvětlovala.

Nemusely. To, že Vikingové mohli jezdit na malých konících, je dáno i tím, že lidé kdysi dosahovali menší průměrné výšky. Navíc Seveřané koně používali spíše k taktickým přesunům, kdy byli samozřejmě rychlejší než pěchota. A když na nich jezdili do bitev, tak měli výhodu hlavně v tom, že se tolik neunavili a mohli z bojiště ujet.

Shirský kůň je tedy ve filmu opravdu monumentální, nicméně základy plemene se začaly budovat až víc než sto let poté - a tehdy se ještě rozhodně nedalo mluvit o „velkém koni". Podobu, jakou má shirský kůň dnes, mu předaly geny různých jiných plemen a sehrála v tom roli i touha po dokonalém válečném koni. Teprve ryze rytířské období s různými turnaji byla jeho zlatá éra.

Je sice pravda, že zrovna na severu se dříve mohlo objevit relativně velké, těžké a silné plemeno právě pro bojovníky, ale rozhodně to nebyl shirský kůň dnešních rozměrů.

Ti druzí

Dalším plemenem, které se ve filmu vyskytuje, je arabský plnokrevník. Zde není co vytknout, protože tito koně se během arabských výbojů do Evropy (od 7. století n. l.) opravdu dostávali do stájí velmožů a byli velmi cennou kořistí. Ale vzhledem k tomu, že drobný Arab (145 - 155 cm) byl tehdy vyšší než tarpan (135 cm), vtipná scéna, kterak obrovský vikingský válečník štěká na Fadlánova bělouše, protože mu přijde malý, je poněkud scestná.

Na druhou stranu koně nepřátelských Wendolů povětšinou opravdu připomínají prapůvodní předky koní - našedle plavé, s úhořím pruhem. Nepodařilo se mi zjistit, co je to plemeno, a proto pokud by mě chtěl někdo doplnit, ať se směle ozve do diskuze.

Autorka: Markéta Klobasová