- Profil mazlíčka
- Profil mazlíčka
Tento koník je skutečný.
- Ferda
- Druh zvířete:
- Kůň
- Plemeno:
Irský cob
- Datum narození:
- 01.01.1994
- Stáj kde bydlím:
- pořád ještě ne doma
- Město:
- Ústecký kraj
- Země:
- Česko
- Www stránka:
- pracuje se na nich
- Oblíbené jídlo:
- rákos
- O mně:
- jsem andílek s ďáblem v těle...
- Jak mi doma ještě říkají:
- \"moje chlupy\"
- Aktuální váha:
- 650kg
- Co mám rád:
- všechno příjemné
- Co nemám rád:
- moc práce
- Umím cviky:
- KDYŽ CHCI tak všechno!
- Zaměření:
- horsemanship
- Oblíbená práce:
- lenošení
- Barva:
- hnědočernobílá
- Výška v kohoutku (KVH):
- 155
- Pohlaví:
- valach
- Temperament
-
- Inteligence
-
- Charakter
-
- Přiježděnost
-
- Pohlaví:
- Věk v letech: 18
- Narozen: 01.01.1994
- Ferda patří uživateli alatna
- Páníček je offline
Z deníčku
14. leden 2010 23:40:17
Dnes bylo krásně a mě bylo jasné, že na mě panička zase něco chystá.. Odvedla mého (velkého !)kamaráda poníka Apola do vedlejší ohrady a dala se do čistění mého kožíšku...Poslušně jsem stál a trošku jsem tušil že se půjde asi "někam"...Byl jsem čisťounký, protože máme v přístřešku pořádnou hromadu nové, voňavé slámy ale já si rád lehám i do sněhu :-). Tak se mnou byla docela rychle hotová. Ještě hřívu a hlavu...to mám moc rád,hlavně když mě kartáčuje za ušima a ofinu - zavřu oči, položím jí hlavu do dlaně a pěkně si to vychutnávám...
Tak - kartáče letí do tašky, ozve se písknutí a už jdeme! Nejprve přez pastvinu a pak ven - na svobodu!!! Vyběhl jsem na zasněženou cestu, zvedl hlavu a nasál nozdrami mrazivý vzduch a pozorně sledoval okolí! Uši jsem měl našpicované aby mi nic neuniklo a tak jsem si ani nevšiml že mi panička už kousek poodešla.
Písknutí a zatleskání - halóóó Fedo! Probuď se!! Jdeme!
Pohodil jsem hlavou a rozběhl se za ní! Zmrzlé kousky sněhu na mých rousech cinkali jak rolničky a sníh podemnou krásně vrzal. Zabrzdil jsem těsně u ní až mi podjeli zadní nohy !
No - no ! smála se - ty ses nějak rozběhl!
Sklonil jsem hlavu, nechal se podrbat za ušima a ťapkal poslušně vedle ní až k rybníku. Byl celý zamrzlý až k okraji a my opatrně zkoušeli jestli nás oba udrží...Já jsem se vůbec nebál a chtěl jsem jít klidně dál ale panička mě zadržela a řekla mi, abych šel radši ven. Tak jsem ještě omrknul okraje jestli tam není nějaký zapomenutý kousek zelené ostřice a pak jsme zase šli dál.
Za chvíli jsme dorazili k lesíku - to už jsem se těšil, protože tam je to pokaždé dost napínavé! Je tam spousta stop od srnek ale i divočáků a já jsem z toho vždycky trochu nervózní a mám stále hlavu u země a musím to vše důkladně prozkoumat.! Moje panička se vždycky směje že jsem jak čmuchací pes který hledá stopu, ale mě to prostě nedá!
Vyšli jsme ven a stáli jsme na vysokém kopci u hřiště. Před námi byl nádherný výhled na celý kraj a tak jsme tam tak stáli a tiše koukali jak se pomalu stmívá, a v dálce začínají poblikávat světýlka pouličních lamp...
Najednou se panička rozeběhla dolu s kopce a já metelil za ní! Když jsem ji doběhl chytila se mého krku a hřívy a letěli jsme spolu přez celou louku až dolu na cestu! Já jsem běžel opatrně (nejradši bych se rozcválal plným tryskem!!) aby mi panička stačila ale ona se mě pokaždé drží jak klíště a dělá 3 metrové skoky jak jí táhnu! ,-)) Ale oběma se nám to moc líbí a pokaždé když už zastavíme tak funíme jako lokomotivy...
A protože jsme se pěkně protáhli a pomalu začínala padat tma,zamířili jsme k domovu.Panička mi dala kolem krku nákrčák, vyhoupla se mi na hřbet a já natáhl krok domů. V dálce zařehtal Apolo a já už se těšil na dobré papáníčko které tam na mě čeká...
Tak - kartáče letí do tašky, ozve se písknutí a už jdeme! Nejprve přez pastvinu a pak ven - na svobodu!!! Vyběhl jsem na zasněženou cestu, zvedl hlavu a nasál nozdrami mrazivý vzduch a pozorně sledoval okolí! Uši jsem měl našpicované aby mi nic neuniklo a tak jsem si ani nevšiml že mi panička už kousek poodešla.
Písknutí a zatleskání - halóóó Fedo! Probuď se!! Jdeme!
Pohodil jsem hlavou a rozběhl se za ní! Zmrzlé kousky sněhu na mých rousech cinkali jak rolničky a sníh podemnou krásně vrzal. Zabrzdil jsem těsně u ní až mi podjeli zadní nohy !
No - no ! smála se - ty ses nějak rozběhl!
Sklonil jsem hlavu, nechal se podrbat za ušima a ťapkal poslušně vedle ní až k rybníku. Byl celý zamrzlý až k okraji a my opatrně zkoušeli jestli nás oba udrží...Já jsem se vůbec nebál a chtěl jsem jít klidně dál ale panička mě zadržela a řekla mi, abych šel radši ven. Tak jsem ještě omrknul okraje jestli tam není nějaký zapomenutý kousek zelené ostřice a pak jsme zase šli dál.
Za chvíli jsme dorazili k lesíku - to už jsem se těšil, protože tam je to pokaždé dost napínavé! Je tam spousta stop od srnek ale i divočáků a já jsem z toho vždycky trochu nervózní a mám stále hlavu u země a musím to vše důkladně prozkoumat.! Moje panička se vždycky směje že jsem jak čmuchací pes který hledá stopu, ale mě to prostě nedá!
Vyšli jsme ven a stáli jsme na vysokém kopci u hřiště. Před námi byl nádherný výhled na celý kraj a tak jsme tam tak stáli a tiše koukali jak se pomalu stmívá, a v dálce začínají poblikávat světýlka pouličních lamp...
Najednou se panička rozeběhla dolu s kopce a já metelil za ní! Když jsem ji doběhl chytila se mého krku a hřívy a letěli jsme spolu přez celou louku až dolu na cestu! Já jsem běžel opatrně (nejradši bych se rozcválal plným tryskem!!) aby mi panička stačila ale ona se mě pokaždé drží jak klíště a dělá 3 metrové skoky jak jí táhnu! ,-)) Ale oběma se nám to moc líbí a pokaždé když už zastavíme tak funíme jako lokomotivy...
A protože jsme se pěkně protáhli a pomalu začínala padat tma,zamířili jsme k domovu.Panička mi dala kolem krku nákrčák, vyhoupla se mi na hřbet a já natáhl krok domů. V dálce zařehtal Apolo a já už se těšil na dobré papáníčko které tam na mě čeká...
Napiš mi komentář
Komentáře
-
-
-
2 roky
-
2 roky
-
2 roky
Dárečky
a hurá domů !
pozor zlý kůň!!
Kliknutím na mapku zobrazíte lokaci na velké mapě.


